Přichází opět jedna z dlouhých zimních nocí. Nemůžu usnout, hlavou se mi honí bezpočet myšlenek, rovnám si je do pomyslných šuplíků. Proč? Posléze vstanu, rozsvítím lampičku. Šero pokoje nepříjemně proniká do mého já. S lehkým pousmáním přichází nápad, pustit si magnetofon, kterak tomu říkal Jirka, magič. Ale ne! Před několika dny jsme si s Luckou vyprávěly o probdělých nocích. Doporučila mi banán v čokoládě. Vzápětí její radu odmítám. V přítmí pokoje zní Maláskův "Romantický klavír". Schoulená v lenošce usínám. Poslední tön odezněl, vypnutí přístroje již neslyším. Hluboký spánek přináší sen o mém létu, který jsem prožila ve svých dvanácti letech.

"Píše teta Ägnes", vítá mě mamka, v ruce drží dopis. Vracím se naposled před prázdninami ze školy.. Zastavím se udýchaná z prudkého běhu do třetího patra. Stalo se již pravidlem, že teta (tátova sestřenice) každým rokem počátkem prázdnn přijíždí z Vídně ke svým příbuzným do Kroměříže. Ve snu se zastavím uprostřed svého pokojíku. Cítím se jako ptáče uzavřené ve zlaté kleci. Odbíhám do jeho zadní části, z úkrytu vyndávám malý cestovní kufřík. Kontroluji jeho obsah. Do komínků naskládaná čistá trička, kraťásky, plavky, tepláky, ponožky a osobní hygienu.

Teta Růženka vždy říká: "Ta naše holka ve svých dvanácti letech již určitě byla na vojně. Podívejte se,děvčata (myslí tím moje sestřenice), jak to má vypadat!" Usmívá se s dolíčkem ve tváři. Do kufříku přihodím kus světle modré látky, zdobené kytičkami. Teta Anda (nejstarší mamčina sestra) mi  slíbila spíchnutí nových šatiček. Cestovní kufřík vracím zpět do úkrytu. Je symbolem volnosti, radosti, vzlétnutí do oblak, nových dětských lásek!

Na chvíli mě ze spánku probouzí kapky deště tančící po římse. Moje tělo žadoní o rovnou polohu. Zhasnu lampičku, vypnu magnetofon a pootevřu okno. Do pokoje vběhne čistý, vlahý vzduch. Opět usínám. Sen se vrací.

"Mein Gott, ty jsi se nám, holka vytáhla!":diví se teta, podává mi ruku. "Bože, ta se již s těmi šedivými vlasy, s přísným pohledem pod lehkými zlacenými brejličkami musela i narodit,..", šeptám si pro sebe. Teta Ägnes je totiž stará neprovdaná dáma, ukrutně spořivá. Vždy na každého pamatuje s vlastně uháčkovanou maličkostí. Kvalita - vskutku vídeňská! Přichází mamka. Její očí, hluboké a čisté studánky, jsou s mým celoročním studiem spokojeny. Kytka s jahodovým dortem se pyšní na stole!

Něco mě ve snu nabádá: "Procitni, otevři oči....Sen je neústupný, pokračuje. Slyším v něm zámecké zvony.

Vykouknu z vysokého okna. Dole však nečeká nablýskaná limuzína k převozu do Alp či Jaderskému moři, ale skromný cestovní kufřík, odpočívající na pohovce. 

Loučím se s mamkou, za malou chvíli spěchám přes náměstí k vytouženému dopravnímu prostředku - autobusu. Řidič s úsměvem zdraví, poznává častou výletnici. Tuhle trasu opakuji při každém menším školním volnu, pokud máma dovolí, mnohdy s ní i bráškou Oldou. Je to mámina rodná víska Roštín se třemi sestrami, dvěma bratry, babičkou, několika bratránky a sestřenicemi. Jsme velká rodina, máme se rádi!

Cesta je nekonečná! "Kolik zastávek si ti lidé navymýšlí", stále si opakuji sama pro sebe. Z okna pozoruji měnící se krajinu, mám ji tolik ráda! Nad obilnými poli, zdobenými vlčími máky a chrpami, se vypínají Chřibské lesy. Jako by krajinu chránily a držely nad ní stráž!

Jsme na místě. Vyběhnu z autobusu, řidič zamává. A já? S cestovním kufříkem míjím kostelík, pak, co mi nohy stačí, běžím do kopečka, klepu u vrátek posledního tetina domku. Teta Růženka mě vítá svým dětinským úsměvem, pohlazením, a babička Marie v kacabajce a dlouhých sukních.Tiskne mě k sobě se štípanou pusou. Vítání dlouho netrvá. Vyběhnu na zápraží, odhodím kufřík a pádím za chalupu. Cestou rozzlobím hejno hus, ale nedbám. Vždyť běžím do svého vysněného pohádkového světa!!

Vítají mě obilné klasy, šmolkově modrá obloha, jabloň Žňovka se svými šťavnatými jablky. Také zpívající potůček s košatou lípou. Ze sousedního dvorka se line melodie harmoniky. To Jára vyhrává na uvítanou! A kolem? Chřibské lesy plné jahod, malin, ostružin, hříbků.

Stojím, ani nedutám, aniž si uvědomuji, stahuji si dlouhé, plavé vlasy do jednoduchého culíku. Neslyším volání tety. Konečně jsem ve svém ráji - ve svém provoněném létu....!!!

Probouzím se, táži se sama sebe: "Kolik ještě těchto krásných snů mě čeká ?"