Máme to štěstí, že máme vlastní zahradu a můžeme si pěstovat vlastní zeleninu a nějaké to ovoce. Na zahrádkaření nás ale nejvíc baví konzumace, nikoliv okopávání a pletí. Vlastní výpěstky chutnají mnohem lépe než ze supermarketu. A jsou bez chemie.Musím ale přiznat, že na tom nic moc peněz neušetříme. Ale pro pořádek začnu popořádku.

Na podzim jsme aplikovali postřik proti plevelu a trávě. Po zaschnutí terén zorali spolu s kravským hnojem a na jaře orbu zopakovali. Nemáme ještě skleník, jen foliovník. Tam jsme brzy na jaře vyseli semena, ale bylo jim zima a moc se vzešlým rostlinám nedařilo. Jakmile se oteplilo, popadli jsme motyku a nařádkovali terén. To znamená nakopat jeden dlouhatánský "krtinec" vedle druhého, přes celou plochu k osázení. Na vršek krtinců natáhneme zavlažovací hadici, která má póry a když se do ní pustí voda, pomalu "pláče". Každý řádek ma svůj ventil a všechny jsou napojené do jedné přívodní hadice. Potom krtince přikryjeme pruhem černé folie, která má na hřebenu otvory, do nichž sázíme. Folii připevníme drátěnými sponkami ve tvaru U, aby ji neodfoukl vítr. Mezi krtincema můžeme volně procházet a abychom nechodili po blátě, přikrýváme i uličky černou folií, ale tkanou, propustnou. Terén tak je celý přikrytý. Dá to práci a stojí to vybavení dost peněz, ale zato později nám námahu ušetří při pletí a zalévání a rostlinám je pod černou folií tepleji.

V Itálii, kde žijeme, mají mnohé menší obce vybudovaný systém zavlažovacích kanálů vedených od protékajících říček a potoků. Podle naplánovaného kalendáře pouštějí vodu i do "naší" strouhy. Máme benzinové čerpadlo, kterým naplníme barely do zásoby a pak necháme jednoduše vodu téct mezi záhony, aby se zem napila pořádně. Do otvorů ve fólii nasázíme rajčata - ta hlavně - ta nesmí na italské zahrádce chybět, pak papriky, lilky, cukety, nějaké to "lupení", pak semena okurek, angurií, jak se říká červeným melounům, pak žluté melouny a okurky, fazolky, jahody. Kořenovou zeleninu a saláty a brambory pěstujeme jinde, na volné nepřikryté ploše.

Se sázením čehokoliv čekáme až je opravdu teplé počasí. Trpí-li rostliny zimou, jen vegetují, nerostou, jsou slabé a náchylné onemocnět. Část rajčat pěstujeme pod foliovou střechou, aby na ně nepršely "plesnivé" deště. Na podzim pak spustíme boční folii a máme rajčata až do mrazů. Občas válčíme o úrodu s myšmi, krtky, slimáky, mšicemi i cvrčky. Obětujeme jim část úrody, ale něco nám musí na pastvě nechat. Je pravda, že v iitalské podnebí je mírnější než u nás, ale my bydlíme v údolí pod Alpami na severu a tam je to skoro jako u nás.

Celé léto jsme se zeleninou soběstační a částečně i s ovocem, ale tím nás zásobují kamarádi. Na zimu zaplním spíž zavařeninami. V pozdním podzimu nás čeká velký úklid zahrady. Smotáme hadice a folie uložíme do kůlny a spálíme suché chrastí. No a můžeme začít přemýšlet o příští úrodě.

Přeji i vám bohatou úrodu a třeba jsem vás tímto povídáním inspirovala k inovaci vaší zahrádky, ač nejsem žádný Přemek Podlaha. Foto zahrádky najdete na mém profilu.