Tvar názvu článku jsem okopírovala od Lenky. Ovšem já nerada píšu a neumím to jako ona. Ale jelikož tohle není žádná literární soutěž, ale povídání pro přátele o domácích mazlíčcích, zkusím to taky.

Tak jak je na venkově zvykem, máme pejska. Je dcery a bydlí v našem domě v přízemí. Už je to stařeček s hromadou nemocí a hromadou léků. Jmenuje se Endy a přes den, když jsou mladí v práci, chodíme spolu na krátké vycházky. Buď je lenošný, nebo už moc neujde, tak nám stačí procházka kolem domu nebo na zahradu.

Další mazlíčci jsou kočky. Ty jsou druhé dcery, která jim kupuje potravu, ale obě, Micka i George, přes den sedí na okně a pozorují mě, co v kuchyni dělám. Jak vyjdu ven, oba se mně motají pod nohama, že mám obavy, abych přes ně neupadla. Dcery se smějí, že za mnou chodí jak pejsci.

Mojí hlavní domácí mazlíčci jsou šneci. Je to druh Afrického šneka Achatina-oblovka. Před třemi roky jsem pracovala v mateřské školce. Tam je paní učitelky chovají, aby si děti zvykaly na přítomnost zvířátek a učily se o ně starat. Jednoho šnečka jsem dostala i já. Přemýšlela jsem, jaké mu dám jméno, jelikož ten den měl svátek Boleslav, tak první můj šnek dostal jméno Bolek.

Pak už bylo jasné, že druhý bude Lolek. Další dva se vylíhli v době, kdy jsem byla na íčkařském setkání v Doksech. Takže momentálně mám 4 šneky. Jsou to nenáročná zvířátka, která nekřičí, když mají hlad, neškrábou, nekoušou a nikam mně neutečou. Mají rádi koupání, po koupání je nechám chvilku "proběhnout". Bydlí v akváriu, na jídlo mají nejraději saláty a okurky. Když jim nastrouhám na misku mrkev, za chvilku je pryč. Doufám,že se jim u mě líbí, já z nich mám radost a obdivuji jejich krásnou ulitu.

Mám ráda téměř všechna zvířátka, ale ta naše mám nejraději.