Mikuláš nás s Meginkou vyzval vstoupit do ledového království a ocitnout se tak v pohádce.

V takové chvilky, kdy člověk souzní s přírodou, si uvědomuje i přes všechny trable, které život přináší, že stojí za to žít.

A tak jsem neodolala a vyšla si, byť unavená po úklidu, s Meginkou do lesa. Vždyť kdo by odolal pocukrované přírodě od mrazu, jakoby nás navštívil Mrazík s jeho pověstnou berlou.

A byla přede mnou nádherná podívaná. V lese bylo zvláštně ticho, až tajemno, a atmosféru podpořilo mlhavé okolí.

Pověsila jsem ptáčkům lojové koule, ale mrzelo mne, že jsem neměla nic pro kachničky. Prostě jsem s touto vycházkou nepočítala, byl to okamžitý nápad "být při tom". Vůbec se nebály, byly blízko, ale já je bohužel pohostit nemohla, snad někdy příště.

Čepici jsem měla nejen já, ale dostaly tu mrazivou i šípky. Boží podívaná, ostatně všimli jste si na úvodním obrázku, že na ledové čepičce se vytvořil vlevo nahoře křížek...? Že by znamení z království nebeského? Pozdrav pro nás, co souzníme s přírodou?

Rybník na Resslu pokryl led a příroda spočinula v zimním spánku. Jen já jsem pobrala zas energii a radost, že jsem na matičce Zemi.

Před touto vycházkou jsme s kamarádem Lukym byli v muzeu v Mostě, abychom advent prožili jinak, než mnozí často zbytečným nakupováním, a vdechli tak vánoční atmosféru. A hned při příchodu nám udělal radost jeden klučina, který nám daroval knoflíček pro štěstí. To mne tak potěšilo, že jsem pro něj vybrala pro radost malou rolničku. Ten knoflíček pro mne znamená více, než honosné dary, byl darován od srdce.

Venku jsme se vyfotili u dřevěných soch, nejvíce mne zaujal anděl a kůň.

K večeru jsem ještě vyšla na náměstí, abych viděla tu atmosféru za světel luceren na kašně a stromku. Překvapení pro mne bylo, že nám tam zpíval sbor vánoční písně a byl to nádherný poslech pro duši. Lépe jsem ani den zakončit nemohla.

Zastavme se alespoň na chvíli a buďme tu pro své blízké, buďme spolu, ne vedle sebe...

Krásný advent všem "Íčkařům" , i redakci.