Generační pohled na svět!

Můj svět

Generační pohled na svět!

Datum: 14. 11. 2016

Diskuze: 15

Ilustrační foto: pixabay.com

Dnešní vztahy nastupující generace a odcházející generace se nijak neliší od pohledu do minulosti. Jen snad je v popředí bezohlednost a neznalost nějaké tolerance a úcty. To je však bohužel mezera ve výchově.

Jestli to je rodina nebo škola, to je otázka pro odborníky. Někoho napomenout na veřejnosti, je velmi nebezpečné. Je to považováno za omezování. Některé pojmy by bylo dobré řádně vysvětlit.

Doba je hodně rychlá a přetechnizovaná. To vede ke zvýšené nervozitě a neadekvátním reakcím. Můj postřeh z MHD.

Do celkem plného dopravního spoje přistoupil starší pán. Byl v obleku, upravený a choval se slušně. Jen zůstal stát u dveří. Nebylo tam místo na sezení a nikdo ho nepouštěl. Při vystupování mladého člověka jsem slyšel, jak toho pána slovně odsoudil. Stál uprostřed dveří a zavazel. To je sice pravda, ale možná byl rád, že vůbec stojí. On ten pohled na věc má vždy dvě strany. Možná, až tomuhle mladíkovi bude kolem 70-ti, také bude rád, že je. Jenže bude další mladá generace, ta bude ještě dravější a ta ho třeba i povalí, protože jen zavazel. Takových střípků by bylo mnoho. Je to jen náznak vzájemného respektu. Jsou i výjimky. To je dobře. Jezdím občas i na venkov a tam je to ještě docela dobré. Lidé se tam znají, a tak se k sobě chovají slušně. Je možné, že je v tom i trochu strachu, ale viděl bych to spíše na města. Tam se lidé jen potkávají a nikdo nikoho nezná. Většinou lidé neznají ani nikoho v domě, kde žijí. Možná jen ty VIP.

Jen pro pořádek, nejsem ještě důchodce a nikoho se nezastávám. Jen by bylo možná dobré otevřít oči.

Pevné nervy pro obě generace.

Bořek

| život

Autor: Bořek Hrabina

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

15 komentářů

Hana Šimková 18.11.2016 09:37

Ano, otevřít oči musíme, ale stejně a v každé době uvidíme něco, co se nám nelíbí. Lidé, ani staří, ani mladí se nikdy nechovají stejně. Mají prostě jiné povahy a různé cítění ohledů k jiným. Te obrázek je ale velmi vtipný.

Soňa Prachfeldová 15.11.2016 16:48

Je prostě jiná doba, dravější, nebezpečnější a jsou v ní jedinci, kterých se společnost bojí. Na vesnici mají lidé k sobě blíž, není to anonymní svět jako ve velkém městě. Znám mnoho příjemných mladých lidí i i dost nerudných starých a ti dokáží jít pěkně na nervy. Tak ať tací nejsme !

Alena Tollarová 15.11.2016 10:57

Asi bych měla dodat, že ta babička jsem já ...

Jarmila Komberec Jakubcová 15.11.2016 10:48

Generační problém byly, jsou a budou. Na tom nic nezměníme. Každá generace má na svět svůj úhel pohledu. My dříve narození máme zkušenosti, ti mladší zase jsou odvážnější a dravější. I naše generace má své "mouchy". Nedávno jsou viděla boj starších občanů v supermarketu o zlevněný cukr. A fakt to nebyl moc vábný pohled.

Alena Tollarová 15.11.2016 08:33

A ještě z jiného soudku. Moje nejmladší generace (5 let) vyprávěla svojí mamince (mládí), jak babička volala na nějakého pána (naše generace), že tam něco zapomněl - psí hromádku. A že ten pán křičel, že babičku nakope ...

Alena Tollarová 15.11.2016 08:29

Nevím, jestli to sem zrovna patří, ale mou mysl momentálně zaměstnává skon 92letého válečného hrdiny Karla Šeráka. Ten při návratu z oslavy Dne armády na Vítkově zakopl v metru na eskalátoru, upadl a po několika dnech zemřel. A to měl být 11. listopadu ke Dni válečných veteránů povýšen na brigádního generála. Zřejmě ještě nikdo neuvažoval o tom, že by bylo vhodné poctu těmto starým hrdinům, žijícím na vesnici, rozšířit i o jejich dopravu na místo slavnostní akce a zpět.

Danuše Onderková 14.11.2016 18:27

A ještě maličkost, při mém cestování mám štěstí na slušné lidi, kteří se mi nabídnou pomoct s kufrem do i z vlaku nebo po schodech. Je to vždy milé i když to neberu jako samozřejmost.

Danuše Onderková 14.11.2016 18:24

Je to opravdu výchovou v rodině a musím říct, že ač žijí celý život ve městě, tak i zde jsem byla moc krát mile překvapena. Potřebovala jsem jet autobusem a přesto, že jsem utíkala co se dalo, v mém věku už to moc nejde, myslela jsem, že autobus nestihnu, protože řidič mne ve zpětném zrcátku nemusí vidět. Ale stalo se něco, co mne překvapilo. Lidé nastoupili a mezi dveřmi zůstal stát mladý asi 18letý Rom. jednou nohou na chodníku a druhou na schůdku rukou se držel dveří, takže řidič nemohl zavřít dveře. Když jsem doběhla, sundal nohu se schodu usmál se a řekl: "Prosím". Udýchaná jsem poděkovala a nastoupila a mladý Rom až za mnou. Postoupil dále do vozu a posadil se na volné místo. Mohu vám říct, že při pohledu na něj jsem si řekla, že potkat ho večer tak položím peněženku a uteču. a podobných příhod mám více, ale i těch opačných. Takže slušnost může být i ve městech. Záleží jaké máte štěstí.

Eva Balúchová 14.11.2016 17:26

Často jezdím do Brna a musím říct,že mám pocit,že se situace velmi zlepšila.Jsou určitě vyjímky jak píše pan Bořek.A hlavně pokud je mládež "ve smečce" tak je silná.Za mého mládí se nestalo,že by někdo v šalině uvolnil místo,dokonce jsem ve vysokém stupni těhotenství jediná stála a nikoho ani nenapadlo mě pustit sednout.Všichni koukali z okna nebo dělali,že spí.Teď,když nastoupí starší osoba,mladí okamžitě uvolní místo,dokonce i mě :-).A ještě přidám jeden zážitek z dneška.Bydlím na malém městě,většinou se známe.Odvážela jsem do kontejneru kolečko s listím a opodál stála parta hochů co mají vlasy chvilku zelené,chvilku červené,momentálně černé.Jeden přiskočil,chytil kolečko a listí do kontejneru vysypal.Tak samozřejmě,že jsem sotva stačila poděkovat.Nechtěla bych to zakřiknout,ale neviděla bych to tak černě.

Hana Rypáčková 14.11.2016 15:48

Ve městě lidé a hlavně děti zas každého nezdraví, ale na vsích /jsme tam třeba jen týden/ nás všichni zdraví a my také každého zdravíme. Je to milé. Nejvíc nervozity cítím u pokladny v prodejně, to mladší generace spěchání.....Zdržujeme je. Ale nemám nějaký pocit mezigenerační nenávisti a dokonce jsem se dočkala, že jsem i pouštěna sednout.

Jana Šenbergerová 14.11.2016 15:42

U mnohých pocit anonymity dělá divy. Na vesnici a v malém městě se lidé znají, i když často jen od vidění. V davu neznámých lidí mívají pocit beztrestnosti nejen mladí. Je to smutné, ale je to tak.

Květoslava HOUDKOVÁ 14.11.2016 15:23

Z anonymní Prahy jsem se - po 25 letech pauzy - vrátila už trvale do menšího města. U své generace si už nepamatuji jména, ale zdravíme se, prohodíme slovo atd., střední generaci a teenagery neznám, ale školáci zdraví, pomohou i s taškou nebo s nástupem do autobusu. Po Praze se mi nestýská a pokud občas ano, jsem vzdálena jen do 20 km/ 1/2 hod. autobusem - pak na příp. neomalenost mladých a vrčavost seniorů lze brzo zapomenout.

Naděžda Špásová 14.11.2016 14:26

Ono je to oboustranné. Mladí nemusí nás a my se do mladých věčně navážíme. Tak, kde je pravda? V toleranci, a té se nám všem jaksi nedostává.

Zuzana Pivcová 14.11.2016 12:26

Souhlasím s Liborem v tom, že na malém městě, což je pro mě v létě Týn nad Vltavou, nás také zdraví cestou do krámu tamní děti na sídlišti. Jak vždy stačím zaznamenat, jsou tam celkově mezigenerační "třenice"mnohem méně nápadné než v Praze. Mně se stalo obdobné, jako uvádíte s tím pánem. Nastoupila jsem do autobusu MHD u nás v Praze a jela jen asi 2 stanice k metru Opatov. Zůstala jsem stát u dveří. Na dvojsedadle hned u dveří seděl mladší muž, ovšem na krajním sedadle, takže jsem si k němu sednout nemohla, a začal mě kárat, že u dveří překážím. Tak jsem mu řekla, že od něj to opravdu sedí. Jsem zatím fit a nepotřebuji si sednout a sezení nevyžaduji, ale tohle mě docela namíchlo. Pak jsem ale zase zažila v tramvaji, že na dvojsedadle seděla u okna dívka a vedle starší muž. Dívka požádala, že bude vystupovat, a on jí začal dělat neomaleně přednášku, že má dost času, začal machrovat s cizími slovy "slowly" (angl. pomalu), Víte, co to znamená, umíte anglicky, a taky se říká německy "langsam", to jste se ještě nenaučila? Tak klídek, ano? No, koukala jsem jako hloupá a vedle mě stála jiná dívka a podívaly jsme se rozpačitě na sebe. V tu chvíli mi to nedalo a řekla jsem jí: A pak se někteří diví, že je mladí moc nemusí... A ona mi to odsouhlasila. Takže někdy je to na obou stranách.

Libor Farský 14.11.2016 11:53

Pane Bořku, samozřejmě je to věc výchovy a to především v rodině. Jakožto bývalý učitel na SŠ jsem si získal dostatečnou autoritu k tomu, aby se studenti projevovali kultivovaně. Jenže to platí jen v mé přítomnosti. Poslouchat hlasité vulgární rozhovory neznámých teenagerů v MHD je pro mne utrpením a napomenutím bych ničeho nedosáhl. O to víc jsem mile překvapen, jak slušně mě vždy pozdraví děti na vesnici, které mě v životě neviděly. Dokonce i pomohou otevřením dveří v samoobsluze, když mám v obou rukou tašky. Proč tomu tak je? To by měla být otázka pro sociology.