Doma se peklo, vajíčka byla domácí, taky kuřata, králíci na mnoho způsobů. Zelenina ze zahrádky, zavařovalo se, chodilo na borůvky, maliny, ostružiny. Zavření obchodů, především supermarketů o státních svátcích považuji za nutné. Tady nejde jen o prodavače, kteří by měli mít volno, ale i o ty tisíce dětí, které se svými rodiči tráví víkendy a svátky v obchodech, místních hernách a mekáčích. Ty děti by měly jít do přírody, na kulturní akce, sportovat. Vidět rodinu, která jde podle turistických značek, je vzácnost. Dnes je v obchodech obrovský výběr zboží, ale mnohdy je mnohem nekvalitnější než třeba v létech 60 - 70. Občas jsme sehnali telecí, byli bažanti, zvěřina, uzeniny nebyly ze separátů. Kapři o vánocích jsou nyní překrmení, samé sádlo, aby byl co největší zisk. Už je nemůžu koupit. Dnes mladé matky kupují jen kuřecí prsa, nic ani jiného neumí uvařit. Docela ráda bych vystála frontu na pomeranče, které by byly sladké a šťavnaté jako v 60 létech. Ve městě máme 6 supermarketů a tlačí se k nám i Kaufland. Uvítala bych menší obchod.

Vařilo se co dům dal. Maso pouze v neděli. Když jsme jeli k příbuzným na vesnici, dostali jsme plato vajec, králíka. V mládí jsem bydlela v domě, kde bylo řeznictví. Ledvinky, játra nebyl problém koupit. Nyní jezdím na vesnici, kde je prodejna otevřená od 8-10 hod! Uzenina se přiveze 1x týdně, rohlík je za 3,.Kč, máslo 40,-Kč.

Jedlo se a vařilo z toho, co bylo. Lidé víc chovali dobytek, slepice, pěstovala se zelenina, na vesnici jsme měli jeden obchod. Žít se muselo s tím, co bylo. Jak jsme dorůstali, přibývaly obchody, bylo více lákadel, ale peněz bylo pořád málo. Kdo žil poctivě, jak bych to řekla kulantně, měl prd. V tom se dnešní doba moc nezměnila. Máme vše, co hrdlo ráčí, uspokojení nám to nepřináší. Taky bych markety snížila. Brala bych menší obchody. Kupujeme to, co máme rádi. Sem tam se určitě koupí něco zbytečného, ale jinak to u nás doma nechodí. Nijak zvlášť neplýtváme, tak to jde.

Denně jsme kupovali mléko,chléb,sýr/většinou cihlu/,nebo paštiku.Doma byla vajíčka,máslo,čaj,káva,kakao.Až došlo,dokoupilo se.Vařilo se v sobotu a v neděli,ve všední dny byla družina a jídelna.Střídalo se vepřové,hovězí,občas kuře.Ze zeleniny zelí,jablka.A pekly se buchty a bůček.A dělali jsme domácí jogurt a domácí džus z mrkve.Taky marmelády,nakládali kopr a fazolky -to se nám dařilo vypěstovat společně s česnekem v Beskydech.Sladkosti byly jen k významným příležitostem a šetřilo se s nimi.Vlastně nám nic podstatného nechybělo.Naučili jsme se šetřit,počítat s každou korunou a jíst s mírou.A to se sejde i v dnešní době.mm

..jen když se řeklo mléko. Hliníkové bandasky se musely umývat jak se tam chytal tuk. Ve skle bylo dobře chlazené. Kolečko smetany u hliníkového víčka. Kolik chlapů si láhev bralo do práce. Pak přišel ten hnusný plastový sáček a bylo po idyle...

Nestýskejme si, vždyť můžeme létat na vložkách s křidélky. Co bylo bylo, nebylo všechno špatné a hlavně byl to náš život a my tu dobu přežili. A co jsme jedli, když nebyly supermarkety? Rozhodně králíček z králíkárny byl lepší než ten dovozový z Číny. Mám v těsném sousedství malý obchůdek, vznikl hned po roc e 1989. A nakupovat tam nechodím, byla jsem mnohokrát svědkem, jak jeho majitel nakupoval v supermarketu. Kachna tady za 49,90 a u něj pak za 69,90. A v zimě na Kubu nebo Maledivy. I tak to je.

Když si můžu vybrat, raději malou prodejnu než supermarket. Když bych ale potřeboval v co možná nejkratším čase nakoupit opravdu velké množství různého zboží, tak asi supermarket je výhodnější. Doufám, že nikdy takovou potřebu nepocítím.

Ano a počet supermarketů přehnaný je. Já se v nich ztrácím, moje orientace je špatná,domů, přijdu unavená jako kdybych běhala maraton.

Tak jsem si to všechno hezky přečetla a dostala jsem hlad. Bohužel nemá cenu přemýšlet co bylo, nebylo , co je dnes lepší horší. Nedá se asi nic dělat a jíst se bohužel musí. Tak dobrou chuť.

Do doby, kdy v našem městě byla jedna samoobsluha, bych se vrátit rozhodně nechtěla. Jogurty 2× týdně, smetánky za 1,50 Kč s ostrými rohy často protrhly sáček s mlékem za 3,10 Kč nebo šlehačkou za 5,20 Kč. Když jsem šla později z práce, měla rodinka smůlu. Úsměvné je shánění tu rýže, tu čočky. Buráky, mandle a lískáče byly jen před vánocemi a na příděl. Banány a mandarinky, to je taková klasika. Maso? Chacha, neměla jsem žádné známe, takže když na mě ve frontě přišla řada, často bylo akorát tak to ramínko s kostí zvící mamuta a kotlety byly samé sádlo. Samostatnou kapitolou jsou toaletní potřeby. Vybírat toaleťák podle barvy, počtu vrstev a vzorečku, to byla jen chiméra. Nad hygienickými potřebami, které jsme měly k dispozici, by se dnešní mladé ženy nevěřícně zasmály. Dnes mám v dosahu pěší chůze 5 řetězců a je jen na mě, který si vyberu a co si tam z nepřeberné nabídky koupím. Do těch menších obchůdků vlastně nechodím, protože vím, že většinou majitelé nakupují v řetězcích a to samé zboží pak prodávají navýšené o svůj zisk. Ne, já opravdu nežehrám. To, že obchody nabízejí kromě kvalitního zboží i to podřadné, je pravda. A když se spálím a koupím třeba párek, který mi nechutná, no tak se mu příště vyhnu ...

Také si říkám, že každá doba má něco do sebe, ale pravdou je, že jsem šla jednou týdně na větší nákup a spotřebovalo se všechno. Nic se nevyhazovalo. Peněz jsem nazbyt neměla, byla jsem sama se třemi dětmi, ale vždy jsem koupila co bylo potřeba. Stáli jsme fronty na banány, pomeranče nebo mandarinky, ale jídlo bylo opravdu chutnější a levnější. Tak jak to zde psali přede mnou, letos jsem si koupila nektarinky, ale vůbec se to nedalo jíst. vysušené, bez chuti a jablíčka to samé. Bydlím v místě, kde mám v okruhu přibližně 200 m Tesco, Lidl, Globus i Kaufland. Ten mám 5 minut od bydliště. Tak se předhánějí co prodat levněji než ti druzí. Ale k jídlu to opravdu moc není. Co bylo dobré, se zrušilo nebo inovovalo, ale kvalita se zhoršila. Dnes se nehledí na kvalitu zboží, ale na kvantitu prodeje. Chodím do Kauflandu na inventury a vidím kolik podobného zboží tu je, které jsem si nikdy při nákupu nevšimla. Obyčejný prášek do pečiva-tři druhy a každý od jiného výrobce, vanilkový cukr je na tom stejně a tak bych mohla pokračovat až k tomu nejdražšímu zboží. Nedávno jsem koupila vanilkový pudink. K vanilce se ani nepřičichlo. Barva bílá a chuť, jako bych si uvařila obyčejnou krupičnou kaši, jenom trochu jemnější. Mejdlíčko jsem také milovala. S dětma jsem byla ve Štramberku na pouti, a tam jsem mejdlička opět uviděla. Tolik jsem dětem o nich vyprávěla, že jsem jim je koupila, aby ochutnali. Byli zvědaví, ale když do nich kousli tak to vyplivli. "Jak ti něco takového mohlo chutnat" ochutnala jsem a vůbec jsem se jim nedivila. Myslela jsem že jim obyčejné mýdlo. Nanuky, bonbony, salámy, zelenina a pod., to mělo opravdu jinou chuť. Když jsem koupila salám tak mi v lednici nějaký den vydržel. Dnes, když ho koupím, tak se musí okamžitě zkonzumovat, protože druhý den už je mazlavý. A tak je to se vším. Proč mít kvalitní české zboží, když můžeme mít drahé z dovozu. Ráda jsem chodila do malých obchodů už jako dítě. Kdybyste tam vešli se zavřenýma očima, tak by jste věděli ve kterém obchodě jste a co se tam prodává, tak to krásně vonělo. Tím nechci říct, že bych se do té doby chtěla vrátit, ale ráda bych zase nakupovala jídla někdy i pamlsky, aly mi to chutnalo a snědla jsem to s chutí. Jinak vařím stále stejně jako dříve, jenom musím více vybírat co je chutnější a dobré.

Každá doba něco nese. Byl daleko menší výběr potravin, ale nedostatkové věci se daly sehnat v Tuzexu, v Esu nebo v Domu potravin. Ostatní se vozilo hlavně z NDR - boty, záclony, z MLR - džíny a prášky na praní a z PLR kožené bundy. Do "samošky" mě naši posílali hlavně pro kávu, která se tam mlela v elektrickém mlýnku a voněla na dálku, pak za 0,50 hal. kvasnice a nebo kostku másla. Za "odměnu" jsem si mohla koupit Eskymo, Míšu, Pierota nebo jiné pamlsky - fidorky, pendrek, gumové hady, želé kostky, aj. Nedávno jsem byla na Retro výstavě v Tančícím domě v Praze, a mohu říci, že jsem tam byla skutečně "jako doma". To, co tam bylo k vidění, to měli doma téměř všichni starší čeští návštěvníci výstavy - od potravin až po jeden druh fénu na vysoušení vlasů. OC mne přitahují, mají nade mnou magickou moc a já se ráda nechám vtáhnout do jejich útrob. Dávno nenakupuji ve velkém, radost si udělám i koupí tužky na obočí. Vždy se těším, až se zase nějaké "Ócéčko" otevře. Ráda posedím v jejich některé kavárně, vinárně, těším se na různé akce, které se tam pořádají. Všude spousta lidí, trochu frmol a to je moje, v tom se vyžívám. Ale aby se vrátila ta doba, to už nikdy!

Počet supermarketů hlavně v některých větších městech je opravdu přehnaný. Občas tam zajedeme na velký nákup, který nám pak vydrží na několik týdnů, ale jinak se jim vyhýbáme a na běžné nákupy stačí místní samoobsluha. Pan Korejs má v něčem také pravdu, kvalita některých potravin byla mizerná. To byl také důvod, proč jsme si pěstovali na zahradě vlastní brambory a zeleninu a proč jsme mnohem víc než dnes zavařovali různé ovoce. Když se po revoluci kvalita brambor od soukromníků výrazně zlepšila, už se nám vlastní pěstování nevyplatilo. Na druhou stranu jak už zde bylo také řečeno, ani dnešní potraviny nejsou vždycky k jídlu. To zase souvisí s tím, že výrobce víc než chuť zajímá trvanlivost, aby se to dalo vozit přes celou Evropu. Já bych se klidně obešel bez desítek druhů dovážených jogurtů (například), protože mi stejně nejvíc chutná Choceňský, Valašský a Florián.

Myslím, že nakoupit zabralo víc času. Libové maso a zelenina- podpultovka, fronty na všechno , pomeranče jen kubánské. Ryby jen na vánoce. To "mejdlíčko" mně nechutnalo . Vařila jsem samozřejmě jídla jako dnes, brambory jsme kupovali na vsi, také vejce, mléko,tvaroh, máslo , chléb i drůbež. Teď u farmáře nebo na trzích. Raději mám malé obchody než řetězce, ale tam jezdím na velké nákupy .Vše potřebné pod jednou střechou.A čerstvé pečivo u pekaře Brejchy nebo Hlinků, vejce a maso Hradských, ryby z Klatov, Tábora a Blatné, drůbež z Vodňan a krámek Zdravé výživy. Italská prodejna oliváčů, sýrů, oliv,vína...Jsem mnohem spokojenější. Ovšem tehdy víc starostí - práce a rodina . Taky si myslím, že jsou lidé rozežranější a mlsní. A mnoho potravin se vyhazuje...

Myslím, že nakoupit zabralo víc času. Libové maso a zelenina- podpultovka, fronty na všechno , pomeranče jen kubánské. Ryby jen na vánoce. To "mejdlíčko" mně nechutnalo . Vařila jsem samozřejmě jídla jako dnes, brambory jsme kupovali na vsi, také vejce, mléko,tvaroh, máslo , chléb i drůbež. Teď u farmáře nebo na trzích. Raději mám malé obchody než řetězce, ale tam jezdím na velké nákupy .Vše potřebné pod jednou střechou.A čerstvé pečivo u pekaře Brejchy nebo Hlinků, vejce a maso Hradských, ryby z Klatov, Tábora a Blatné, drůbež z Vodňan a krámek Zdravé výživy. Italská prodejna oliváčů, sýrů, oliv,vína...Jsem mnohem spokojenější. Ovšem tehdy víc starostí - práce a rodina . Taky si myslím, že jsou lidé rozežranější a mlsní. A mnoho potravin se vyhazuje...

Kačenímu mýdlu jsme říkali kočičí. Před několika lety mi ho mladí přivezli coby "retro". Teď mi to vůbec nechutnalo, i když jsem ho jako dítě také snědla dost. :-)

Ať je to jak chce, nemohu se zbavit pocitu, že jsme pořádně "rozežraní". Výrobci se snaží nám vyhovět a vymýšlejí ptákoviny, které se často jídlu ani nepodobají a obávám se, že jím ve skutečnosti ani nejsou. Ale můžeme si vybírat, a to mezi zdravím a nemocí, protože naše tělo odmítá konzumovat nekonzumovatelné. Samozřejmě není všechno jenom špatné, stejně jako nebylo kdysi všechno jenom dobré. Když si uvědomím, že podstatná většina lidstva trpí podvýživou z hladu, klidně bych se mnoha kulinářských vymožeností vzdala. V našem městě žádný supermarket není, přesto vaříme a jíme, dokonce si můžeme vybírat, ve kterém obchodě budeme nakupovat, podle toho, co nabízejí a za kolik. V šesti potravinách, dvou masnách a dvou zeleninách si vždycky vybereme. Nepamatuji si, co jsem dříve kupovala, ale asi to, co bylo k mání a potřebovala jsem. Každopádně jsme netrpěli hladem. Mnohé napsali už jiní přede mnou.

Souhlasím se Zdenkou a co je napsáno níže pamatuji, včetně těch vajec, vždy jsem trnula, že to budou pukavce. Ještě bych doplnila, že jsme jezdili česat stromy podél silnic, protože tam byly ty hrušky nejlepší :-) . A to mejdlíčko bylo něco úžasného, možná že by ta chuť byla jako bílá čokoláda ale skoro bez cukru. A eskymo v těch papírkách... myslím, že bylo za 0,50.

Žádná doba není ideální z pohledu mladších / nebo starších/ ročníků. Dříve všeho bylo méně, ale bylo to přírodně vypěstované, lidé se dost zásobili z vlastních zahrádek nebo chovu drobného zvířectva. Je pravda, že jsme stávali fronty na "luxusnější" zboží, dnes je na trhu celoročně, ale dost často je jen na ozdobu, ne k jídlu. Příklad: Krásná, drahá jablka za 45Kč se bohužel nedají jíst, jsou vyschlá, bez chuti, ale nekazí se na míse celé týdny. Nám babička posílala před Vánoci krabici tzv. panenských jablíček, byla malá, ale šťavnatá, červená a vydržela až do Vánoc, krásně se rozkrajovala na Štědrý den. Na začátku léta jsem koupila meruňky - bohužel, byť stály 60 Kč, nedaly se jíst, dokonce se ani nechtěly rozvařit na marmeládu. Ale dlouho vydržely. Jahody máme sice celý rok, ale chuť nemají žádnou. Tak bych mohla pokračovat u uzenin bez masa, s masem, z kterého teče voda, chlebem, který o chlebu ani neslyšel atd. Máme toho "šmejdu" plné regály, ale jsme na tom možná hůř, než když toho bylo méně. A k příspěvku pana Korejse - Vy jste žil podle popisu asi někde na okraji civilizace. Já žiji celý život v okresním městě a podobné "hrůzy" neznám.

Mejdlíčko ? mňam.Výrobek škrobáren,denně jsem chodila okolo do školy a stačilo poprosit kolegy tatínka.Vyrostla jsem na malinké vesnici.Většina surovin( maso,vejce,mléko,kuřecí ,ovoce i zelenina ) byla doma.Vše se zpracovalo-zavařilo,usušilo,naložilo nebo vyudilo.Zelenina -do kvalitního sklepa nebo do soli.Ovoce-šťávy,kompoty,křížaly,pokud bylo moc , moc-do soudku,na slivovičku.Vínko z šípků,rybízu,trnek aj.Vejce do vápenné vody.Obchůdek ve vesnici otevřený i v sobotu.Větší obchod vedle ( 1km ) ve větší obci+obchod se základním průmyslovým zbožím-tam byla i škola -první stupeň.Do města-asi 15 km-se jezdilo jen pro obuv a oblečení.Jen málo kdo by měl dnes čas na ,,domácí" produkty a ani se to nevyplatí.