Ladislav Vízek exkluzivně pro portál i60:

Hodně lidí se mě ptá, co mě vedlo k účasti v soutěži StarDance. Když jsem na nabídku kývnul, týden jsem nespal a říkal jsem si, co jsem to
provedl za pitomost. Motivace byla jasná, je to možnost, jak zhubnout. Navíc se mi ta soutěž jako televiznímu divákovi vždy líbila.

No, je samozřejmě hodně odlišné být divákem a aktérem. Takže trpím. Nejsem typ, že bych si nějak odříkal radosti života, takže jím jako dříve a klidně se po tréninkou zastavím na pivo nebo něco dobrého. A musím říct, že se po tanci cítím mnohem unavenější než po fotbale. Fotbal je
přirozený pohyb, ale to všechno kroucení pánví mi dává zabrat.

A taky je znát, že věkem tělo zátěž hůře snáší. Bolí mě doslova všechno, ale já vím, že to přejde. Ze sportu vím, že když se něco dělá pořádně, bolí to. Tak to v životě je a netýká se to vlastně jen sportu. Takže mi dělá radost pocit, že to vydržím, překonám a že možná sám sobě i jiným naznačím, že s tancem se dá začít i po šedesátce. Vždyť já naposledy tančil před pětačtyřiceti lety!