Dnes, jak nám meteorologové vyhrožovali, je poslední, neobvykle teplý den pozdního léta, které se s námi letos nějak nechce rozloučit. Šla jsem se proto s ním loučit do naší krásné Zámecké zahrady.

Vstoupila jsem do aleje starých, mohutných stromů, které tvořily jakousi vstupní bránu do zelené pohádky. Došla jsem až k rybníku, kde stále ještě tryskal mohutný proud vody jako vodotrysk, aby se rybám v rybníce dařilo. Kolem vodotrysku se ráda zdržovala i rodina našich stále sledovaných labutí se svými nyní již sedmi odrostlými dětmi. Zvědavě jsem jukla – byly tam. Náhle se jedna z mladých labutí oddělila a už jsem zaslechla skřípavý zvuk jejích velkých křídel, jak se snažila vzlétnout. Zatím jí to moc nešlo, jen tak „ bruslila“ po hladině.  

Náhle se ale konečně odpoutala od hladiny a mírně se vznesla. Sama z toho byla asi dost překvapená, letěla, letěla, ale přímo na mne, která jsem stála těsně u břehu. Už, už jsem chtěla uskočit, ale na poslední chvíli to ustála, ale zabrzdila až o tvrdý břeh. Moc elegantní přistání to opravdu nebylo. Byla z toho trochu otřesená, vylezla těžce z vody a pomalu šla dál a dál po louce od rybníka. To se ale vůbec nelíbilo jejím rodičům, kteří do té doby pluli se zbytkem dětí po rybníce. Matka byla rychlá, první dorazila na břeh, ale otec to  vzal pod svá křídla a vydal se za vzpurným mládětem. Tomu se ale moc nechtělo zpět a trochu vzdorovalo. Zbytek rodiny se popásal na břehu, ale bylo vidět, že čekají, jak to dopadne.

Trvalo to trochu dlouho, pomalu jsem obcházela rybník a stále jsem se zvědavě ohlížela, co bude dál. Přišla jsem asi po deseti minutách k první vyhlídce u rybníka a už jsem viděla, že celá rodina je na vodě. Jak se labutě přibližovaly, začala jsem s napětím počítat mladé – první, druhé, třetí… až sedmé.  Oddechla jsem si, byly všechny. Rodina zas byla pohromadě, vzpurný puberťák se vrátil.

Pro tentokrát se ještě všechny sešly, ale zanedlouho se rozletí další a další a do konce roku odletí všechny děti do světa, aby tam založily vlastní, nové rodiny. A náš starý manželský pár vyvede na jaře jako každým rokem nové, malé labuťky a historie se bude opakovat. Říká se, že labutě mají celý život jednoho partnera.