Prozaik, fejetonista, autor významného dokumentu pražského jara z r.1968 - manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petice pan Ludvík Vaculík by se 23.7.2016 dožil 90 let.

Publikovat začal již v polovině 50. let minulého století. Za jeho vstup do literatury je považován autobiografický román Sekyra z poloviny 60.let 20.století. Od r. 1965 pracoval v redakci Literárních listů (později jen Listy) až do jejich zákazu v r. 1969.

Ve své literární činnosti se mj. zaměřil na fejetony, které díky jeho  tvorbě patří k nejpozoruhodnějším jevům současné české literatury a bývají právem srovnávány s fejetony Karla Čapka. Spolku s B.Hrabalem je L.Vaculík považován za pokračovatele  Franze Kafky.

Měl vytříbený styl psaní, mluvený spád řeči, nechyběla mu poetičnost, vtip a smích.

Na impuls skupiny vědeckých pracovníků ČSAV - (prof.Otto Wichterle-vědec a vynálezce kontaktních čoček, Jan Brod-lékař, zakladatel nefrologie, Miroslav Holub-lékař, imunolog, Otakar Poupa-lékař, kardilolog a patolog), sepsal v r. 1968 manifest Dva tisíce slov.

Manifest  vyšel 27.6.1968 v Literárních listech v denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny. V 70.létech 20.st., v době tzv. normalizace, byli mnozí  lidé za projev souhlasu s tímto dokumentem perzekuováni.

Z jeho tvorby osobně považuji za dobrá díla Český snář, Říp nevyhořel, Stará dáma se baví, Srpnový rok a Hodiny klavíru.

V r.1996 mu byl za zásluhy o rozvoj demokracie našeho státu udělen řád T.G.Masaryka III.stupně, v r. 1997 získal cenu za literaturu E.M.Remarqua, r. 2002 cenu K.Čapka a v r. 2011 cenu Ferdinanda Peroutky.

V r. 2008 mu byla udělena Státní cena za literaturu s přihlédnutím k próze Hodiny klavíru.

Ludvík Vaculík zemřel 6. června 2015.

"Pravím, že normální a zdravý člověk nepíše, ale psaní je jediný způsob, jak může zvítězit nad něčím, nad čím ve skutečnosti nemůže" (citát - Hodiny klavíru).