Dny bez oblak, kdy slunce pálí a modro oblohy se odráží na vodních plochách, zahání vše živé do stínu stromů. V dusném parnu se ztrácí tekutiny ve stvolech a listech rostlin. Stahují vláhu ke kořenům, tam je možné udržet život.

Odpoledne se objevuje první bílý obláček. A ze všech stran narůstají peřiny dalších. Nadouvají se, rostou a zvedají se do výše. Občas zastíní slunce a krajina je pak strakatá. Pohybuje se po zemi ta zelenozlatá nádhera spolu s mraky na obloze. Ty ovšem brzy tmavnou a houstnou. Brutálně zakryjí slunce. Zvedá se vítr a hlasy ptáků utichnou. Jako na povel se všichni živí tvorové ukryjí. Stromy vzdorují sílícímu se větru, skály se pevněji přidrží země, obilí tancuje v poryvech síly.

Tíže vody stlačuje temnou pokrývku k zemi. Do ní se zasouvají ještě další a další větrem hnaná mračna. A už prní blesk rozčísl oblohu. Vzápětí druhý a třetí, se zpožděním je doprovází dunění hromu. Krajina se zamlží, ztmavne a první kapky nesměle zabubnují na skla oken. Bílá tma plná ledových kapek je předzvěst krupobití. Mraky vodu již neudrží. Vítr žene provázky vody vodorovně se zemí. Voda zahlcuje okapy, přetéká přes ně, naplňuje sudy a vytváří z cesty potok.

Blesk jako strom zdobí oblohu. Jako kmen s větvením se zarývá do hor. Krajina se mlží, ztrácí se ve tmě a jen na okamžik se ukáže přes clonu deště zlatě ozářená. Bouřka se blíží. Blesk a hrom splývají v jednom okamžiku. Zem se chvěje. Obloha se rozsvěcuje oslnivými křivolakými čárami. Klikatí se vodorovně mezi mraky a občas sjede blesk k zemi. Vše doprovází hlučné dunění a rachot deště. Bouřka už se vzdaluje. Intervaly mezi bleskem a hrozbou se prodlužují.

Pak se vše jako zázrakem utiší. Ozvou se hlasy ptáků, ukáže se slunce. Svět je čistě umytý a znovu usměvavý. Jen stromy ukazují bleskem sťaté údy.