Když se můj syn zmínil o tom, že se chystá na cestování po Americe, věděla jsem, že bude potřebovat mou pomoc. Postavil si totiž malý penzion, který si sám provozuje a v případě jeho nepřítomnosti jsem to právě já, kdo ho na pár dnů zastupuje. Neobejdu se sice bez vydatné pomoci mého laskavého manžela, protože po úrazu a operaci páteře jsem o berlích a téměř nepohyblivá, ale samotná práce je pro mě brnkačka. Celý život jsem totiž pracovala jako úřednice a komunikace s lidmi, ať již písemná nebo osobní, mi nikdy problémy nedělala. Ovšem, co si budeme povídat...
Nynější zdravotní handicap a pět let v důchodu se na mně podepsalo víc, než jsem tušila. Najednou jsem postrádala klid a jistotu. Celé hodiny jsem prohlížela stránky nově zavedeného bookingu, hledala na internetu překladače a promýšlela situace, které nastanou, až se ve dveřích objeví avizovaný host z Japonska, nebo paní Chongguang Vang z Číny... Za dob mého mládí jsme se učili ruštinu, takže anglicky neumím. Představa, že mlčím a jen hostům předkládám texty s informacemi na papírech mě děsila. Ale co už... nějak to dopadne.
Pomalu a jistě jsem si zvykala na ustavičné naříkání a nespokojenost pokojských, které se střídají a jedna na druhou žaluje. Jako malé holky! Těší mě každá pochvala od ubytovaných. Hlavně starší hosté dokáží ocenit čistotu, o kterou naše pokojské, navzdory hádkám, vzorně pečují. Ti mladší, kteří se zde také v hojném počtu ubytovávají, ve mně vzbuzují spíše obavy. Už při příjezdu se totiž netají tím, že jedou na oslavu nebo na setkání, kde se bude hlavně pít.
Když se ohlásili na ubytování dva hoši z Ostravy, netušila jsem, že právě s nimi budu mít problémy. Oba byli velice sdílní a tak jsem se s nimi při zapisování do Knihy ubytovaných i dobře pobavila. Ten jeden totiž uváděl bydliště v Ostravě-Porubě, kde to znám, protože jsme tam několik let žili, takže bylo o čem povídat. Dozvěděla jsem se, že přijeli, protože se kamarád loučí se svobodou a že to asi bude "velká chlastačka". Byli to zkrátka a dobře sympatičtí mladí muži. Ubytovali se v pokoji č. 12.
Druhého dne kolem desáté hodiny jsem měla na stole všechny klíče od hostů, kteří odjížděli. Jen klíč od pokoje č. 12 chyběl. Vyčkala jsem ještě dvě hodiny a kolem poledne jsem zavolala, jestli jsou ještě vůbec v penzionu, nebo jestli mi náhodou nezapomněli vrátit klíč od pokoje..? Jsme ještě tady. Přišli jsme skoro ráno, byli jsme ožralí. Vyspáváme, ale klíč doneseme.
Klíč ovšem nedonesli a potichu zmizeli. Telefon už nebrali. Prohledala jsem celý pokoj, ale nikde nic. V koupelně jsem však uviděla vysunuté dveře od sprchového koutu a bylo mi všechno rázem jasné! Poškodili sprchový kout a navíc sebrali klíč... kdoví, jaké s ním mají úmysly! Poslala jsem těm "sympatickým hochům" esemesku, že volám policii. Sprostých a arogantních odpovědí přišlo hned několik. Mezitím už byla policie na cestě.
Byl to takový mladý policista. Přišel i se svým řidičem. Nahlásila jsem poškození sprchového koutu, nevrácení klíče a obavy z jeho zneužití. Místo toho, aby sedl a začal zapisovat, řekl, že to není případ pro policii, nýbrž pro občansko právní řízení. Pomalu se chystali odejít.
Byla jsem nešťastná a bezradná. Asi to na mně bylo i vidět. Rezignovaně, ale naléhavě jsem špitla, že policie má přece pomáhat a chránit, ne?!
Asi to zapůsobilo. Policista se vrátil a vlezl do sprchového koutu. Tam se tak dlouho snažil posuvný díl vrátit do pojížděcí drážky, až se mu to nakonec podařilo. Bylo vidět, že má radost, že mi pomohl. A já jsem měla radost také. Pak si nafotil sprosté esemesky, které mi hoši poslali a nakonec ještě "pachatelům" volal na mobil. Sice se nedovolal, ale já si myslím, že tušili, kdo jim volá ze skrytého čísla.
Druhý den při úklidu před vchodem do budovy našla pokojská klíč. Byl to ten, který jsem tolik postrádala! Byla jsem štěstím bez sebe.
Když pak navečer přijel pan Sasaki z Japonska, s úsměvem jsem mu předložila papíry s anglickými texty, kde první věta zněla: "Omlouvám se, nemluvím anglicky, zastupuji syna....". Všechno proběhlo bez problémů. Snad tak dobře dopadne i návštěva z Číny.
Vzpomínám na toho mladého policistu a představuji si, že jsou všichni jako on. Ochotní, trpěliví a se snahou nám pomoci. Takových ale asi moc není, že ? Já jsem se s takovým vlídným chováním od policisty setkala poprvé.
Pošlete odkaz na tento článek
„Na štíru s paragrafy“ byl za socialismu pravidelný sloupek v…
Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové…
Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na…
Ukázkový úvodní text článku
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v…
Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku…
Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva,…
Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela,…
„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i…
Dnešek začal skutečně lahůdkově. V práci nás sedí šest - tři a tři…
Jsem poměrně spokojený dědek. Nad politikou jsem už zlomil hůl, do…
Jak se začínají v médiích pomaloučku polehoučku objevovat zprávy o…
Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou…
Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku…
Příprava na Vánoce v naší rodině začíná koncem října. Obě snachy…
Bolelo to hodně a nakonec se ukázalo, že zákrok v ústní dutině…
Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora,…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři,…
Vznášet se ve vzduchu byl odvěký sen pozemšťanů. Zkoušeli to mnozí…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak…
Ve vyprávění píši druhou vzpomínku na návštěvu maličké vesničky…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve…
Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito.…
Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on…
Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla…
Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí…
Ukázkový úvodní text článku
Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám,…
O plnění svých snů jsem již tady psala. Trošku Vám je připomenu.…
Koho se lidé nejvíc bojí? No přece zubaře. I nejmužnější…
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná…
A je to tady zase. Opět přicházejí vánoční svátky. A s nimi hodně…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové…
Všechno to začalo oznámením do poštovní schránky, kde se nám…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří,…
Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do…
Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký…
Zásadní životní události? Třeba vlastní svatba, první…
Jejich podvody jsou natolik mazané, že zamotají hlavu i zdatným…
V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a…
Vánoce jsou u nás období neshod a nepohody. Můj…
Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním…
Je spousta věcí, které člověk tak nějak ví, ale v reálném životě…
Jo, to byly časy… byli jsme oba mladí, já i Karel. On měl už svou…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci…
Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke…
Končí rok 2024 a já nemusím dlouze a namáhavě přemýšlet o…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku…
Moje snacha všechno ví nejlépe a je mistryní v interpretaci toho,…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem…
Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi…
V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého…
Můj zdárný syn Jakub je sice mladším dítkem, ale je to hodně dávno…
Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych…
Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko,…
Čím dál více mě iritují řeči o seberozvoji, nutnosti se neustále…
Alena, dlouholetá kamarádka, jezdí do práce do Prahy vlakem ze…
Jak začít na novém blogu, když jsem tady taky nová? Vzpomínky a…
Včera odpoledne se mi rozeřval na stolku mobil – sousedka Věra:…
Bude to osm let, kdy vyšla má kniha s názvem Život s gamblerem.…
Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili…
Jsem postižená. Ulítávám nejen na pikantnich historických…
Nejsem věřící, do kostela jsem nechodila. Věci mezi nebem a zemí…
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá…
Většina z nás má doma na stěnách rozvěšeny obrazy, které se…
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %