Senior má většinou svůj zasloužený příjem, střechu nad hlavou, dospělé děti, vnoučata…

A jsme na stopě záhady. Byli jsme vychováváni v nějaké rodině, absolvovali jsme předškolní výchovu, pak nastala školní léta. Příprava na budoucí povolání nám  také zabrala nějaký ten rok. Nastoupili jsme do práce, založili rodinu, vychovávali své potomky a... najednou jsme měli pocit, že je toho na nás naloženo nějak moc. Věděli jsme, že máme před sebou ještě spoustu práce, povinností a starostí na dlouhá léta. V myšlenkách jsme se začali vracet do svého dětství, kdy jsme měli  tolik času na hraní, na kamarády, na zábavu a sporty. Kolik jsme jen viděli filmů v kině, a ty knížky, které jsme tajně dočítali až do ranních hodin s lampičkou v posteli, by se daly vážit možná na tuny.

Neúprosný a neúplatný pán času dále roztáčel svá soukolí, děti odrostly, dostudovaly, našly si práci, založily vlastní rodiny. A přišel na svět další senior a najednou vzniklo dilema: kdo zařídí, aby o něj bylo postaráno, aby měl stále co dělat a nenudil se, aby neseděl jen doma a koukal na nekonečné seriály v televizi. Opět se celosvětově radily mezi sebou chytré hlavy. Senior vzpomínal na své dětství, mládí, tam by se hned vrátil, tam a tehdy mu přece bylo nejlépe…? 

S léty už ale zapomněl, jak se ho rodiče snažili už od jeho narození vychovávat, jak nenápadně ohýbali  ten svěží proutek, jak přibývalo zákazů, příkazů a různých omezení. Jez zeleninu, je zdravá, pomáhej mladšímu sourozenci, zajdi nakoupit, běž brzy spát. Nechej se ostříhat, ukliď si pokoj.

Já jsem v důchodu necelé dva roky. Kromě několika návštěv ročně v rodinách mých dcer, péče o vnučku při nemoci, nebo jejich prázdninových pobytech u mne nemám žádné jiné povinnosti. Starám se o své zdraví, chodím cvičit, na procházky do přírody. Zajdu si zaplavat, občas se projedu na kole. Když napadne sníh, vytáhnu z komory běžky a zamířím do blízkého lesíku. V batohu si donesu z půjčovny jednou měsíčně kopec knih a čtu do pozdních nočních hodin. Ráno vstávám, až se mi chce z postele.

Oblečení si koupím takové, jaké se líbí mně. Podobně je to s jídlem, vařím si to, na co mám zrovna chuť. Pak si na půlhodinku zdřímnu. Televizní ovladač má jen jednoho pána a to jsem já! Copak se život dítěte může srovnávat s mým současným královským bezvládím seniora? Takže, milí senioři, hlavy vzhůru a už žádné stesky v ústraní, toto období je dle mého názoru nejkrásnější částí života, buďte šťastní, že jste se ho ve zdraví dočkali, nechtějte trávit nejkrásnější roky v roli zástupných rodičů vnoučat.

Ano, pomáhejte, i vy jednou tu pomoc budete potřebovat, ale zůstaňte svými pány a žijte svůj výjimečný čas na této zemi podle sebe.