Mám drobná úzká ramena. Odjakživa. Babička mi říkávala: "Jez, děvenko, všechno sněz, ať máš pevná ramena! Neumíš si představit, co všechno na ta tvá ramena život naloží. Musíš být silná." A život na má ramena skutečně naložil hodně. Není divu, že mě občas bolí.

Levé rameno mě začalo bolet v sobotu na zámku v Zákupech. Když nás průvodkyně dovedla do ložnice panstva, už se mi chtělo se zavrtat do podušek té velké postele a zahřát se tam. Také mi dělala docela dobře představa, že by mě obejmul huňatý medvěd, který byl u zámku ve výběhu a pěkně mě ohříval. Nic naplat, měla jsem neklidnou noc, rameno mě záblo a pobolívalo. 

Po návratu z Doks jsem vybalila  tašku, rozložila na stole dárky a zadívala se na žlutý kelímek s růžovým víčkem. Stálo na něm: JÍROVCOVÁ MAST.  Čtu, že pomáhá k úlevě při otocích a ... Tak jo. Zatím mi žádná mast nikdy nepomohla, ale tahle je darovaná dobrými lidičkami od Brna z lásky. Natřela jsem si rameno, přiložila ubrousek pod svetr a šla normálně žít. Na noc jsem znovu rameno namazala. Pěkně to pod ubrouskem  hřálo a já, se vzpomínkami na krásný víkend v Doksech, usnula.

A už není neděle a zas, jak malý mraveneček, ráno skáču z postele. Tak postřeh! Tu mastičku mi darovali Láďa s Hankou Šimůnkovi v Doksech.