Procházím se a pozoruji stromy. Staré stromy. Některé jsou starší než já, některé stejně staré. Dívám se a vidím jejich tváře. Některé vznikly věkem, některé přičiněním člověka.

Ty tváře něco vyjadřují. Některé stromy tváře nemají, jejich kmen je hladký a nezajímavý. Je to jako u člověka. Vyhlazené vrásky způsobí, že obličej o člověku nic nevypovídá. Pokud vrásky na obličeji zůstanou, obličej je čitelný a  zjistíme, že se tento určitý člověk rád směje, nebo je laskavý a moudrý. A o tom to přece je.

Stromy pozoruji ráda a svoji malou sbírku vám posílám k nahlédnutí. Máme podobné téma s panem Karlem Boháčkem. On však vidí ve stromech erotiku, já se dívám na jejich obličej. Je to jenom o úhlu pohledu.