28. března 2016 oslaví své krásné životní jubileum pan Zdeněk Svěrák.

Všestranně nadaného umělce netřeba představovat. Herec, zpěvák, scénárista, dramatik, textař a přední cimrmanolog, původním povoláním učitel, se zapsal do povědomí národa nejen svými scénáři k filmům Vrchní prchni, Rozpuštěný a vypuštěný,Jára Cimrman ležící spící, Na samotě u lesa, Vesničko má, středisková,neboTři veteráni, ale i texty k písničkám, které bravurně zhudebnil jeho spolupracovník a přitel Jaroslav Uhlíř.

V uvedených filmech pan Svěrák i velmi dobře hrál.

Krásné jsou jeho další scénáře k filmům Kolja, Obecná škola,Tmavomodrý svět, či Vratné lahve. Na těchto filmech spolupracoval od 90.let minulého století již se svým synem Janem. Za lidsky ztvárněný film Kolja, kde p.Svěrák podal vynikající výkon v roli Františka Louky, obdrželi Svěrákovi v r. 1996 Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Na domácí scéně byl tento film oceněn šesti Českými lvy.

Velmi významná je i jeho činnost divadelní. Od r. 1967, kdy spolu s Ladislavem Smoljakem založil Divadlo Járy Cimrmana, se zde hrají divadelní skvosty-Na mýtince, Švestka, Dobytí severního pólu, Blaník, Záskok, nebo J.A.Komenský.

Velký kus práce odvedl Zdeněk Svěrák i pro malé diváky, ať už je to muzikálová pohádka z r. 1980 Princové jsou na draka s krásnými písněmi Dělání, Statistika, Hlupáku najdu tě, nebo nádherně zfilmovaná a velmi zdařilá pohádka Lotrando a Zubejda.

Nikdy v sobě nezapřel pedagoga a v České televizi, vždy na začátku školního roku, uváděl populární a nenásilnou formou diktáty z jazyka českého.

Chci zde též připomenout jeho knihy, které vyšly v letech 2013 - 2015 s názvem Povídky, Nové povídky a Po strništi bos.

Dovolte, prosím, malou citaci z úvodních slov poslední knihy Po strništi bos:

" Chystám se zaznamenat jedno období svého života, které vypadá jako krátké intermezzo, ale které mám ve vzpomínkách dost hluboko zaryté. Období, kdy jsem byl jako sedmiletý kluk náhle přesazen z města na venkov. Zaútočila na mě taková přesila vjemů, že mi dodnes plavou někde u dna paměti. Včera při procházce liduprázdným městem jsem si na polní cestě klekl. Měl jsem přece ve svých sedmi letech ty oči, co mám teď, akorát byly níž. V kolenou mi zapraskalo a stromy podél cesty rázem vyrostly. Cesta se rozšířila a já si připadal směšně. Dědek klečí v krajině a prosí, aby se mu vrátil chlapecký věk. Ale tak to vlastně je."

Panu Zdeňku Svěrákovi přeji k životnímu jubileu vše nejlepší a hodně zdraví!