Když jsem se vloni v únoru dozvěděla, že na letní dovolenou zamíříme do Jeseníků v červenci, moc nadšená jsem nebyla. Vidly jsou prý vyhlášeným houbařským rájem. A těch turistických cílů z našeho horského hotelu. Jeseníky ještě neznáme!

Já viděla vedro, sucho a promáčené tričko potem, což na túrách přímo nesnáším. A bylo vedro, byla promáčená trička a taky takové sucho, že Vysoké vodopády, na které jsem si brousila foťák, byly sice vysoké, ale voda tam nějak nepadala.

Přesto to byla krásná dovolená. Bez vůní hub, bohužel skoro bez koupání, ale dost dobrodružná. Například šplhat v pařáku úzkou, téměř kolmou, kamenitou cestičkou, obrostlou borůvčím a stíněnou pouze nízkými jehličnany s neoblomným sluncem nad hlavou, patří mezi infarktová dobrodružství. Když potkáte pouze jednoho turistu za celý výstup, můžete si z tůňky ledového, horského potoka zadarmo udělat saunu. To vypadá tak, že strhnete ze sebe veškeré propocené oblečení, což je úplně všechno, a skočíte do ledové tůničky, kam se potopíte. Pak vytáhnete příruční ručníček z baťohu, lehce se osušíte a můžete pokračovat ve výstupu. Samozřejmě, že si vezmete taky to oblečení. Problém je ten, že se ze začátku cítíte svěže, ale jen pár vteřin, pak se dostaví prokrvení celého těla a začnete se potit dvojnásob.

Nakonec na Švýcárně člověka uchlácholí křehká, voňavá, masitá klobása s křenem a chladným pivem. Domácí koláček s kafem přikvapí jako na zavolanou.

Avšak chtěla jsem psát především o našem druhém výletu - na Dlouhé Stráně. Oproti předešlému výstupu to byla růžová procházka. Dalo se tam vyjet lanovkou. A téměř k nádrži kyvadlovým autobusem. Cesta kolem jezera byla nádherná. Sice původně to vypadalo, že bude kratší. Ale na hrázi nás čekal neodolatelný, chladivý vítr.

Vždyť vedra na horách jsou mnohem snesitelnější než u nás dole. Zdálo se to snad jenom mně?