Jela jsem definitivně odstřihnout pupeční šňůru se svým bývalým zaměstnavatelem, a to odevzdat papír o ukončení nemoci. I když je cesta časově delší, jezdím raději autobusem, než metrem. No raději. Ono jak se to vezme. 

Autobus je ten dlouhý kloubák, který má sedadla posazená na schůdku. Myslím, že snad všechna. Takže na podlahu jen tak nedosáhnete, a když chytnete místo vedle někoho, kdo není Twiggy a ještě je narvaný v zimáku, a já  se taky za bičem převlékat nemůžu, chytáte se v zatáčkách madýlek  visících nad vámi. Jenže ouha.

Tento autobus měl madélka, ale z pohledu směrem k řidiči pouze na levé straně!!!  Když řidič krouhnul zatáčku doprava, nebylo se nad hlavou čeho chytit. Cestující tedy zarývali nehty do spodku sedáků, trnouc hrůzou, zda si nevytáhnou žvýkačku či nějakou horší prémii. Měla jsem dost času a spočítala, že během mé cesty byly jen tři pravotočivé zatáčky. Jenže autobus zpět, má stejnou trasu a tak z těch levotočivých, kterých v mém směru bylo více, se cestou zpět stanou pravotočivé.

V opačném směru jsem jela raději tramvají.

foto: autor