iloš Kopecký, noblesní herec a skvělý vypravěč se smyslem pro humor, patřil k nejpopulárnějším českým hercům druhé poloviny minulého století. A na popularitě příliš neztratil dodnes, byť od jeho úmrtí uplynulo právě dvacet let. 

Miloš Kopecký za své dlouhé umělecké kariéry ztvárnil velké množství divadelních, filmových a televizních rolí. Byl oblíbeným vypravěčem a častým hostem zábavních pořadů, účinkoval v rozhlase. Velkou popularitu mu přinesly role v televizních a filmových komediích, ale především doktor Štrosmajer z Dietlova seriálu Nemocnice na kraji města. Podle vlastních slov však nejlépe hrál v divadle, kde ztvárnil mimo jiné Richarda III., Harpagona či Higginse v Pygmalionu.

Z jeho filmografie patří k nejoblíbenějším například Lipského snímky Limonádový Joe a Adéla ještě nevečeřela, pohádky Pyšná princezna a Byl jednou jeden král, Podskalského Bílá paní, Steklého Švejk nebo Zemanův Baron Prášil. Hlavní role vytvořil mimo jiné ve filmech Svatby pana Voka, Causa Králík a Tajemství hradu v Karpatech. V televizi hrál v inscenacích Sedm žen Alfonse Karáska, Kočár nejsvětější svátosti a mnoha dalších.

Ve filmech byl obsazován především do rolí podvodníků, padouchů, svůdců žen či různých zhýralců. Sám na toto téma jednou prohlásil: "Díky filmovým médiím jsem lump, intrikán a svůdník. Ale to je nedorozumění."

V posledních letech života se Kopecký věnoval vedle práce herecké psaní a sbírání materiálů pro svou knihu vzpomínek. A rozhodně si nemohl stěžovat na nedostatek materiálu, neboť jeho život byl skutečně pestrý. Byl uměleckým partnerem řady velkých osobností českého divadla, například Jana Wericha a Miroslava Horníčka.

V životě osobním byl čtyřikrát ženatý. Poprvé se oženil s populární herečkou Stellou Zázvorkovou, s kterou měl dceru Kateřinu. "Byl to zajímavý, výjimečný muž a měl herecký talent od Boha," řekla o něm. Toto manželství, stejně jako dvě další, trvalo jen krátce. V roce 1966 se oženil s tanečnicí Janou Křečkovou, s kterou vydržel až do smrti a měli spolu dceru Barboru. Krom toho byl znám řadou milostných avantýr. "Uvěřila jsem mu, že ty jeho slečny nic neznamenají.. Tak jsem se obětovala, a kromě toho jsem ho pořád měla ráda. V divadle jsem sama poznala, že mnozí herci dělají totéž, ale tajně," vysvětlila manželka Jana, proč se smířila s Kopeckého donchuanstvím.

Odlišnou stránku Kopeckého života představovala maniodepresivní psychóza, kterou si pravděpodobně přinesl z rodiny. Podobně trpěl jeho otec a maminku, Židovku, mu navíc v dětství odvedli do koncentráku.

Pozdější idol mnohých žen, který se narodil 22. srpna 1922 v Praze, měl být původně kožešníkem, kterým se i vyučil. Poté vystudoval reálné gymnázium a soukromě studoval hudbu. Divadelní dráhu nastoupil již za první republiky. Během okupace působil ve skupině mladých umělců Tvar. Po válce vystřídal řadu divadel včetně Národního. Od roku 1965 měl stálé angažmá v Divadle na Vinohradech. Sám o sobě řekl, že měl "angažmá ve všech pražských divadlech s výjimkou divadel pro děti a mládež".

Kopecký byl znám nejen pro svou uměleckou kariéru, ale také díky svému projevu na sjezdu výtvarných umělců v roce 1987, který poté v mnoha opisech koloval po celé republice. Jeho odvážné vystoupení v době stále silné totalitní moci a především věta "Odejděte, pokud je čas" se staly legendou. Sám sice později přiznal, že jedním z důvodů tohoto vystoupení byla potřeba "očistit se", a to především za některé pořady z doby normalizace, ale to nijak nesnížilo jeho význam a sílu.