Jsem původem Češka, která v osmašedesátém emigrovala do Německa, mám německý i český pas a žiji střídavě v Bonnu a v Liberci. Procestovala jsem půl světa, umím několik jazyků a troufám si říct, že mohu s tímto nadhledem a ve svém věku po šedesátce objektivně porovnávat zdejší a německé poměry.  Ale podotýkám, že někdy mi je z toho úzko.

V Německu dnes platí senioři za šťastnou zlatou generaci. Lidé nad šedesát ročně utratí okolo 316 miliard eur, což je zhruba rozpočet celého Německa. Proto jsou všude velmi vítanými zákazníky a celá řada firem se na tuto skupinu specializuje.

Jako příklad vezměme cestování. Kromě Japonců není na světě více seniorů na cestách než těch německých. Turismus je pro Němce opravdová vášeň a německé cestovní kanceláře pro ně připravují speciální nabídky. S cílem oslovit starší klientelu například vzniklo sdružení Hotels 50plus, které poskytuje ubytování na odpovídající úrovni. 

Vysoký standard lidé na odpočinku v Německu skutečně vyžadují. Za špičkové služby si na rozdíl od jiných věkových skupin neváhají připlatit. Průměrné důchody se sice pohybují „jen“ okolo tisícovky eur, ale senioři mají po letech tvrdé práce většinou dost prostředků naspořeno, případně zaplaceno slušné připojištění. A neodpustím jednu kyselou poznámku – nejsou prakticky nijak zadlužení, což o dnešní generaci mladých říct nelze. Hypotéky už dávno splatili a půjčky na spotřebu si brali jen opravdu výjimečně. Z toho by se současná Evropa měla poučit.

Senioři v Česku – to je bohužel jiná káva. Stále jsou bráni jako neflexibilní, neschopná a neatraktivní cílová skupina. Tomu občas odpovídá i přezíravé až arogantní chování mladších vůči starším. V Německu je to něco nemyslitelného.

Ale abych nebyla jenom kritická a zahleděná do Německa, i tady si začínají obchodníci uvědomovat, že starší generace je bude kvůli stárnutí celé Evropy jednou významně živit. I tady v posledních letech přicházejí na odpočinek senioři, kteří jsou dobře zajištěni. Proto věřím, že se ledy pohnou i v Česku a čeká je důstojný a barevný podzim života.

Jana Schmidt, Bonn – Liberec