Dostal jsem se k informaci o skalním městě Tiské stěny. A tak se rozhoduji, že se tam zajedu podívat. Nejprve okukuji jízdní řád. Je ráno a já balím batůžek se svačinkou a vyrážím na zastávku. Vlakem do Pardubic, a odtud přímo do Ústí nad Labem. Tady vyhledám autobusové nádraží. Vyděsím se. Jeden z nejšerednějších autobusáků, co jsem kdy poznal.

Složitě si hledám autobus, který by mě dovezl k mému cíli. Bezva, konečně to mám. Domlouvám se s panem šoférem, kde mám vystoupit. Prý mi řekne, a tak si sedám hned na první sedadlo. Po příjezdu do vesnice s cedulí Tisá mi pan šofér oznámuje, že jsem na místě. Tak mu děkuju, vystupuju a okukuju místo.

Skály jsou vidět nade mnou. Ale jak tam? Hurá, opodál je značka, která mě nasměrovává doprava do kopečka. Kousek je prašná cesta, pak pár schodů, ještě do kopečka a je tu budka. V budce sedí babka, která neprodává perníček, ale prodává vstupenku do skal. Lovím peněženku a platím. Ještě jeden pohled na tabuli s plánkem vedle perníkové babky. Je tu velký a malý okruh.

Nejprve teda ten velký okruh. Cestička vede pod skalními velikány. Z jedné strany skály, z druhé strany krásná zeleň lesa. Fotáček klape a obrázky se rovnají. Skalní výtvory jsou kouzelné. Pomalu se courám voňavou přírodou a prohlížím roztodivné tvary skal. Přicházím k železným schodům. Jediné schody tohoto skalního města. Vyšlapu je a jsem ve skalách o patro výš. Nahoře nejprve doleva. Tam je prý restaurace. Mám smůlu, dnes je zavřená. Takže čelem vzad a pokračování je po vršku skal, v prvém patře.

Sluníčko krásně svítí, a tak si dávám dvacet pod jednou břízkou. Pohádka. Okolo chodí turisti, udiveně mě pozorují. Není ale kam spěchat. Je tu kouzelně. Stejně se po chvíli zvedám a pokračuji dál. Z okraje skal je nádherný pohled na vesničku Tisá. Kličkuji v pohodě mezi skalami podle značek a opět stojím u budky s kasou. Ale je tu ještě druhá, menší část skalního města. Tak to si ji nenechám ujít a vyrážím dál kolem skal. Pískovcové skály jsou půvabné všude, tady se to jen potvrzuje. Kolečko kolem skal, co kouzelné jsou, končí opět u budky. Od budky s kopečka do vesničky. Krásný výlet tak pro rodinku s dětmi.

Mám žízeň, dal bych si pivo. U silnice je hospůdka. Nejprve ale si musím zjistit autobus do Ústí. Vychází to téměř na minutu. Dopito, přeběhnutí cesty a autobus je tady. Veze mě zase na to ošklivé autobusové nádraží, odtud jdu na nádraží ČD po svých. Po cestě ještě zastávka v kavárně. Kafíčko a něco mlsného. Tak a už jsem na nádraží. Za chvíli je tu vlak. Tentokrát jedu z nádraží Západ. Přímý rychlík do Poděbrad, tady maličká procházka lázeňským parkem a čekám na rychlík do Hradce. A hned přípoj domů.

Je večer a jsem doma. Další hezký výlet je za mnou.