Mezi původními obyvateli Severní Ameriky se těšil svaté úctě, měl údajně i zázračné schopnosti, protože dokázal unikat nástrahám "bledých tváří". Náčelník Siouxů Sedící Býk byl jedním z vůdců, kteří v roce 1876 dotáhli do vítězného konce legendární bitvu u Little Bighornu. Válečník nakonec skonal po potyčce s policií v indiánské rezervaci. Do "věčných lovišť" se Sedící Býk odebral před 125 lety, 15. prosince 1890.

On jediný dokázal sjednotit roztroušené, vzájemně znepřátelené indiánské kmeny. Shromáždil kolem 2000 mužů a 25. června 1876 je vedl do bitvy u řeky Little Bighorn se sedmou kavalerií George Custera a podařilo se jim zvítězit. Zrodila se legenda opěvovaná nejen v tábornické písni.

Indiáni ale nakonec válku prohráli a Sedící Býk, symbol hrdosti a nepokořenosti, se před pomstou bělochů uchýlil do Kanady, kde zůstal až do roku 1881. Do USA se ale znovu vrátil, s poslední skupinou vzdorujících Siouxů složil zbraně a smířil se s životem v rezervaci Standing Rock. Tam ho posléze vyhledal slavný Buffalo Bill a angažoval ho jako živou legendu do svého cirkusu.

Slavný náčelník přišel na svět v březnu 1831 v týpí u řeky Grand River, také jeho otec Skákající Býk byl náčelníkem kmene. Etnicky pocházel z lakotské skupiny Hunkpapů. Časem prokázal schopnosti ve všech čtyřech vlastnostech, které Lakotové považovali za nejdůležitější: statečnosti, štědrosti, moudrosti a síle.