Blíží se Vánoce, a tak u většiny žen v Česku propuká pečící šílenství. Omlouvám se předem všem, které nepečou, pečou jen profesionálně či jsou k pečení donuceny. Já peču, protože... no protože se blíží ty Vánoce. Schválně toho peču trochu (nebo i o hodně) více. Není pro mne nic lepšího, než v lednu či ještě později sáhnout do mrazáku a vytáhnout na světlo to, co při vánočním obžerství člověk jen tak oďobával. A teprve pak si vychutnávám křehkost lineckého pečiva, lahodnou ořechovou chuť vanilkových rohlíčků či jemnou příchuť skořice v pracičkách. A co teprve ty dodatečně plněné košíčky, každý s jiným ovocem podle momentální chutě (a stavu ledničky)! 

Tak jsem se konečně i letos po chřipkovém ataku dokopala k tomu, abych na linku vyskládala mouku, cukr, tuky či vajíčka, počkala, až dosáhnou pokojové teploty a začala mísit. První bylo perníkové těsto. Upekla jsem stěny domečku a spokojeně si je druhý den zkontrolovala. Kousky jsou voňavé a měkkoučké, drží tvar, povedly se. To to bude vnukům chutnat!

Tak honem na další těsta. První bylo linecké. Odvážila jsem mouku, vysypala na vál a trochu se podivila. Vybírám na vánoční pečení vždy lepší a dražší mouky, aby měli dostatek lepku a tak, aby se mi to dobře mísilo a cukroví drželo tvar. A tahle nějak neměla tu potřebnou konzistenci, na kterou jsem běžně zvyklá.

"To asi proto, že jsem ji kupovala dopředu v akci," pomyslela jsem si. "Ty mlýny už nevědí, jak na lidech vydělat." 

Ale moc jsem nad tím nedumala a pustila se do dalšího vážení. Máslo, cukr, přidala jsem žloutky, citronovou kůru. Už jsem chtěla začít mísit, ale ten sáček s moukou mi nějak překážel. Tak jsem ho rukou odstrčila a náhodou mi padl zrak na velký, zřetelný, modře vyvedený nápis - Mouka polohrubá.

Zírám na něj - cože? Já si přece kupovala mouku hladkou! Honem jsem skočila ke skříňce s uloženýmu zásobami. Mouka polohrubá, polohrubá..., hladká ani jedna. 

Tak co teď? No, těsto jsem udělala. Rozhodně to není na linecká kolečka, spíše drobenkové. Uložila jsem ho do ledničky, upeču z něho později jablkový koláč. A odpoledne půjdu koupit mouku novou. Musím se pořádně podívat, co to kladu do košíku. Nejspíše jsem v té tlačenici v krámě sáhla do jiného regálu. A protože jsem si byla jistá, že kupuju to, co chci, ani mne nenapadlo kouknout se na nápis. Doma, opět přesvědčená, že se jedná o mouku hladkou, jsem neprovedla vizuální kontrolu. Tak. Jen doufám, že se nejedná o návštěvu z ciziny. Nebo že by zase zapracoval Domácníček?

Ale stejně mi ještě něco vrtá hlavou - z čeho jsem upekla ty perníčky? Jsou tak měkkoučké! Asi budu muset během roku provést kontrolu metodou pokusu a omylu, abych věděla, jakou mouku mám použít příští rok.

Tak vám všem přeji pěkné Vánoce, ať se vám, co pečete, pečení daří a ochutnávačům ať chutná. A do nového roku vám už taky popřeju, vždyť už na nás čeká za vraty. Takže všem zdraví, štěstí, taky trochu peněz, a hlavně - velkou míru tolerance.

Myslím, že ji příští rok budeme hodně potřebovat.