Průřez tvorbou významného umělce Libora Fáry (1925 až 1988) připravilo u příležitosti 90. výročí jeho narození Muzeum Kampa. Na výstavě nazvané Rytmus, která bude veřejnosti přístupná od soboty až do 7. února, jsou surrealistické obrazy z Fárovy rané tvorby, dřevěné asambláže z vysloužilých předmětů, kresby, koláže či scénografická a typografická díla. Návštěvníci uvidí i vybraná knižní díla, za něž Fára získal několik ocenění.

"Touto výstavou bychom rádi oslavili umělcovy nedožité 90. narozeniny. Nejedná se o retrospektivu, ale o připomenutí různých forem jeho tvorby," uvedl člen správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových, která muzeum provozuje, Jiří Pospíšil.

"Název výstavy Rytmus vychází z jednoho ze základních principů Fárovy tvorby ve volném i užitém umění. Jak na efektních dřevěných asamblážích, tak na obálkách časopisů nebo knih, divadelním či filmovém plakátu, tam všude Fára uplatňuje hravost, princip koláže, střídání napětí i střety," řekl kurátor výstavy Vojtěch Lahoda. K výstavě vychází katalog, který ve spolupráci s Muzeem Kampa vydává Retro Gallery.

Výstava zachycuje vývoj Fárova celoživotního díla, od počátků ovlivněných surrealismem, přes období, v němž se věnoval figurální malbě, až po volnou tvorbu, která je typická pro jeho díla pocházející ze 70. a 80. let minulého století. Ve Fárově umělecké tvorbě se odráží jeho blízký vztah k jazzové hudbě, nechybí jí napětí, střety, akcenty a má rytmus, který se snažil nacházet ve všem kolem sebe. Fára kladl důraz na využívání různorodých materiálů, od dřeva, kovu, papíru až k fotografii a s tím také neoddiskutovatelně souvisí i pestrost uměleckých děl.

Manželkou Libora Fáry byla historička fotografie Anna Fárová, Fára měl po celý život přátele mezi fotografy, jimiž byli třeba Emila Medková, Miroslav Hák, Miloň Novotný či Josef Koudelka. Od poloviny 50. let jako výtvarník intenzivně spolupracoval s malými divadly, spolupracoval s Janem Grossmanem, Josefem Topolem a Miroslavem Hákem, ale i Ctiborem Turbou a Borisem Hybnerem.

V letech 1973 a 1974 působil jako pedagog na FAMU. Oslava 50. narozenin ve Fárově ateliéru inspirovala Josefa Topola k napsání hry Sbohem Sokrate. Z rozhovoru účastníků večírku vyvstává podobenství o smyslu života, umělecké tvorby a pomíjivosti lásky. Postihuje atmosféru bezvýchodnosti normalizační situace a podává citlivou zprávu o stavu společnosti.