Nechtěla jsem už o podzimu psát, ale těch nádherných barev je všude tak moc, že to prostě nejde jen tak přejít. Poslední říjnový den se probudil po dlouhých mlžných dnech do krásného slunečného rána. Asi chtěla příroda zjemnit blížící se Dušičky, které jsou pro nás všechny trochu bolestné. A protože slunce bylo i odpoledne, vzali jsme psy, nasedli do auta a vyjeli na nedaleký Střížovický kopec, na který každý den koukám z okna. Je ještě nedotčený stavbami rodinných domů a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane, takže venčení našich miláčků je tam bez problémů.

Samozřejmě, že jsem si nezapomněla vzít foťák. Bez něj teď neudělám pomalu ani krok. Ale nebyla jsem sama, ovšem pánové byli vybavení trochu lépe. Ale my amatéři si vystačíme i s málem, že. Teplice a kopce kolem byly sice zahaleny mlžným oparem, ale jinak se příroda opět vyřádila. Všude to zářilo nádhernými barvami, že jsem opravdu měla problém při výběru fotek do galerie.

O kopci toho moc psát nebudu. Snad jen to, že pod ním leží vesnička Střížovice, po které je zřejmě pojmenován. Je to prostě Střížák, který poskytuje příjemné procházky, rybník pro rybáře, posezení v hospůdce Pohoda, kde se vyřádí děti na kolech (tu jsem bohužel zapomněla vyfotit), pouštění draků, jednoho jsem také vyfotila. Jen mě překvapilo, že ho pouštěli dva odrostlí pánové, ale proč ne. Běžci si tam přijdou také na své, nehledě na krásný výhled při jasném počasí. To pak je vidět i nedaleké jezero Milada. Je to bývalý důl, který byl cca 10 let zaplavován. Otevřen pro veřejnost byl letos na jaře a v létě už se vesele koupalo. Má to být rekreační oblast, ale zatím není známo, kdo to bude provozovat. Fotky Milady jsou z jara po otevření.

Listopad má být prý slunečný, tak si ho užívejme všichni plnými doušky a ať nás neskolí žádná hloupá chřipka, jako mě teď. Připadám si, jako by mě přejel parní válec. Ale to jen tak na okraj.