Je nenasytná touha hromadit peníze, lidskou přirozeností, anebo patologickým jevem? Ať už je to jakkoli, rozhodně komplikuje život. Na lakotu a žádostivost hromadit majetek lze pohlížet jako na extrémní a nemorální podobu egoismu ve vztahu k druhým, ale také jako na jeden z hlavních motorů ekonomického rozvoje. Jsou charakterizovány jako poruchy normální touhy vlastnit, která se stává přemrštěnou a nekontrolovatelnou.

Nenasytné žádostivosti a lakotě zasvětil svůj výzkum tým nizozemských a ruských psychologů, jejichž studii publikoval časopis British Journal of Psychology. Podle vědců jde o silnou touhu po větším bohatství, majetku, moci a tak podobně ve vztahu k potřebám jednotlivce. Nenasytná žádostivost je interpretována negativně, neboť je považována za zdroj defraudace, korupce a dokonce i za příčinu válek.

"Podle předmětu zájmu se nenasytná žádostivost může projevovat v podobě lakoty, chtivosti či chlípnosti," uvedli vědci. Všechna náboženství ji odsuzují: pro křesťany je lakota jedním ze sedmi hlavních hříchů a svatý Pavel tvrdil, že láska k penězům je zdrojem všeho zla. Pro buddhismus je lakota jedním ze tří jedů, které vytvářejí špatnou karmu. Nicméně jsou psychologické školy, které považují lakotu za základní prvek lidské přirozenosti a soudí, že jsme víceméně všichni do jisté míry hamižní.

"Někteří autoři tvrdí, že žádostivost je pro lidské blaho životně důležitá, že jde o důležitý vývojový rys," vysvětluje doktorka Terri Seuntjensová z nizozemské Tilburgské univerzity, která tým vědců vede. "Osoby, které mají dispozice k tomu, aby vydělávaly a hromadily co možná nejvíce zdrojů, mají teoreticky vývojovou výhodu," citoval ji italský deník Corriere della Sera.

Lakomec však jen zřídka bývá šťastný, právě proto, že jeho žádostivost je nenasytná. Taková osoba nikdy nemá dost. Podle autorů studie publikované loni v magazínu Journal of Travel Research, to právě byla zaslepená hamižnost, která vedla k tomu, že se někteří bankéři chovali riskantně a vyvolali nedávnou finanční krizi.