Pokud se rozhodnete, že si pořídíte kočku a chcete s ní žít, musíte si v první řadě uvědomit, že se kočka nedá srovnávat se psem. Liší se vzájemně ve všem. Pes je smečkové zvíře, a proto nás považuje za člena smečky a také se k nám tak  chová.

Kočka je absolutně jiná – je individualistka. V přírodě divoké kočky žijí samotářským životem kromě krátké doby v období říje. I potomstvo vychovává sama a je velmi starostlivou matkou. Když se jí místo nezdá pro koťata dost bezpečné, přenese je jinam. Nedivte se proto, že vám vaše micka z ničeho nic odnese koťata z pelíšku, který jste jí připravili, jinam, třeba do skříně. Asi se jí váš pelíšek nezdál dost klidný a bezpečný. Proto se zbytečně neříká „přenáší to, jak kočka koťata“. Také umí svá mláďata chránit za všech okolností, třeba i proti velkému psu, před kterým by jinak utekla. Byla jsem toho svědkem.

Pokud zajistíte své kočce klidný koutek, kde může odpočívat, dobrou stravu, čistý píseček a hrajete si s ní a mazlíte ji - samozřejmě, když ona chce - není nad příjemnějšího parťáka.  Musíte si ale vždy uvědomit, že o všem rozhoduje kočka, ne vy. Jak se říká, buďme vděčni, že nás nechá u sebe bydlet.

Pes si s vámi bude hrát, kdy chcete vy, ale kočka ne. Je zbytečné to chtít změnit, nepovede se, jen k vám ztratí důvěru, vystresujete ji a bude se bránit.

Protože je samotářská, vzniká určitý problém, když do bytu přinesete nového kočičáka. Původní obyvatelka rozhodně nebude nadšená, naopak, bude se snažit ho vypudit a vám „tu zradu“ osladit. Začne dělat věci, které jinak nedělala: močí mimo svůj záchůdek, prská, nechce se nechat hladit, škrábe nábytek. Je to její protest. Je na vás, abyste jí dokázali, že ji stále máte rádi, aby nemusela žárlit. Buďte mezi rivalkami klidným prostředníkem.

Já mám právě tento problém za sebou i s jeho negativy. Podařilo se mi moje kočičí děvčata srovnat. Každá si přivlastnila část bytu, určitý „pelíšek“, čili má svůj „revír“. Někdy si ho prohazují, ale to je v jejich režii, do toho nezasahuji. Dokáží se poprat u misky s vodou, která bude pít dřív. To je ale moje chyba, zapomněla jsem nalít vodu do druhé misky. Na potravu také musí mít každá vlastní misku a dodržují to. Své pelíšky občas mění, to je pozůstatek z divočiny, kdy to musely dělat z bezpečnostních důvodů. Pes má naopak své místo, které dodržuje.

Kočky chovám celý život, tak mám s nimi dost zkušeností a nové získávám jak z odborných časopisů, tak z vlastní praxe. V současnosti mám osmiletou černou kočku Lucku z útulku a tříroční „papírovou ragdolku“ Mejdynu  od paní, která se o ni nemohla z rodinných důvodů starat. Jak jsem napsala, už si na sebe zvykly, spí spolu i si někdy spolu hrají, ale ta mladší Mejdyna, i když je mnohem větší než Lucka, Lucku  musí poslouchat. Dost na sebe žárlí, hlavně na moji přízeň, musím je hladit současně a žádnou nepreferovat.

Rozhodně se s nimi nenudím. Jsou to ale moje zlatíčka a za nic bych je nedala.