Jak už to tak bývá, každý den je něčím zvláštní, každý nám přináší spoustu hezkých či méně hezkých okamžiků. Když se probudím do dne sluncem ozářeným, jsem okamžitě nabita pozitivní energií. V případě opačném, kdy počasí za oknem naznačuje, že by "ani psa nevyhnal", moje nálada klesá a člověk by nejraději ani nevycházel z domu.

Já osobně patřím k lidem, na které takovéto změny počasí velice působí. Proto jsem dnes ráno, hned jakmile jsem za okny uviděla sluncem ozářenou krajinu, vyskočila z postele neobvykle dříve. Okamžitě se mi honily hlavou myšlenky, jak s tímto nádherným májovým dnem naložím. Přestože mne v posledních dnech provázely nepříjemné zdravotní problémy, rozhodla touha po procházce v okolních lesích. Věřila jsem, že pohled na sluníčkem ozářenou hladinu našich čtyř rybníků, na stromy plné mladých lístečků, bude spolu s doprovodným ptačím zpěvem úžasný balzám na seniorskou duši.

Les mne nezklamal. Po třech hodinách toulání cestou necestou jsem se vracela s Bertíkem  trochu znavena, neboť stoupání do strmých strání a následné balancování mezi pokácenými stromy směrem dolů bylo poněkud náročné. Znavená, ale přešťastná. Příroda je nejlepší lékař, a když ji člověk dokáže vnímat všemi smysly, nezklame. Ráda bych se s vámi o trochu tohoto " májového" štěstí podělila, proto prosím přijměte pozvání na procházku přírodou se mnou a s Bertíkem.