Když se mladí přestěhovali ze Smíchova na Žižkov, kočka utrpěla šok. V nestřeženém okamžiku utekla a ztratila se někde ve sklepení velkého domu. Marně ji volali, hledali, plakali. Uplynuly čtyři týdny. Triš nikde.                                                                                                       

"Bez kočky nebudeme," rozhodla dcera a odebrala se do útulku. Dcera je dobrák. Vždycky pomáhala nejslabším, bojovala proti nespravedlnosti, v tanečních chodila pro nejmenší chlapce, a tak si domů přinesla ubohou, hubenou, vystrašenou kočičku, která se bála i tikotu hodin a pohybovala se přikrčená k zemi. Dala jí jméno Mortyš. Bylo nám jí líto. Jenže večer za dveřmi bytu bylo slyšet tiché mňoukání. Triš se vrátila. Co teď? Hlava rodiny rozhodla. "Mortyš půjde k babičce. Má zahrádku a velký byt. Tak se i se i stalo.

Moje kočka Pigi ji přijala. Olízala jí ouško a udělala místo na mém klíně. Pigi se dívala na televizi, Mortýsek na mne. Byla na mně závislá. Když jsem odjela, stresovala se a čůrala do rohu místnosti. Byla to hrůza. A tak, když mne povolala dcera na pomoc, řekla jsem: "Mortýsek jede se mnou". Byla to chyba. Rozmazlená Triš jí ubližovala, bila ji a Mortyša ve stresu čůrala do rohu obýváku i tam. Po dvou dnech dcera rozhodla, že ji zavřeme na noc do koupelny.

"To v žádném případě. Zavřete si tam Trišku."
"Ta je tady doma, prohlásila dcera, půjde tam Mortyš."
"Nepůjde, to raději odjedeme domů." A už jsem sháněla přepravku. 

"Teď na noc nikam nepojedeš!"
" Tome, pojď sem, babička se nám zbláznila."

Tom je hlava mapa. "Babi, můj kolega jede po půlnoci z práce do Hradce. Odvezu tě mezi zprávami k pumpě na jižní spojce a on tě tam nabere." Tak jsem se ocitla v 0.20 hod. s kočkou u krajnice na jižním obchvatu Prahy.

Zastavilo mi první auto, nějaká dodávka.
"Tak kam to bude, kočičko?"
"Na vás tady nečekám!"

Za moment přirazilo ke krajnici další auto.
"Vy jste dva? S vámi nejedu."
"Jeď, ňáká zmatená vykopávka," zaslechla jsem.

Uvědomila jsem si, že vlastně vůbec nevím, s kým mám jet. Volala jsem dceři a ptala se, jaké auto má ten pán, co mě poveze, že mi zastavují cizí auta. "Snad nestojíš u krajnice? Myslí si, že jsi prostitutka, proboha, jdi do restaurace, on tě tam vyzvedne. Je to pan Marek." Fajn, dík.

A už ke mně přijíždí auto, řidič otvírá okénko a ze mne vyjelo: "Jak se jmenujete?" "Krávo!" A odfrčel. Poodešla jsem k restauraci. Obloukem přijelo auto, pán se představil a já jsem šťastně dojela s Mortýskem domů.

Od té doby tvrdím, že lehké holky to nemají těžké, a že trucovat se nemá! A naše rodina? Ta se dokáže zvířatům i obětovat.