Při dnešní procházce Prahou s Čechoaustralany položil jeden z nich otázku: "Nezajdeme na jedno?". To nešlo odmítnout, nacházeli jsme se totiž v Husově ulici č.17, před pivnicí "U zlatého tygra". A tak jsme zašli.

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi studovala různé prameny o našich krásných domech v Praze či mne bavilo číst historii jednotlivých domů, tak mám dnes co vyprávět. Především ten, kdo má rád zlatavý mok, který tak krásně plyne do hrdla, ví a dobře zná, že hospoda je místo, kde se tvoří a kde se dobře povídá o všem.

My tady v Praze, ale vlastně my všichni Češi si málokdy uvědomíme, kolik nádherných domů v našich městech je. Každý dům si píše svou historii a většina těch starších pražských domů má nádherná domovní znamení.

Dům "U zlatého tygra" nesl kdysi dávno název "Cum signo Kraf", znamenající  "U háku". V té době patřil tento krásný měšťanský dům nožíři Hanušovi. O století později ho přejmenoval nový majitel pan Mráček na dům "U Černého lva". Kdo zná vyprávění slavného historika pana Svátka (ten znal snad všechny domy v Praze), ví, že byly v Praze v té době už další dva domy se stejným názvem. Až teprve na konci 18. století nový majitel domu, pan Lehr, nechal vsadit reliéf zlatého tygra a tím název "U Zlatého tygra" zůstal až dodnes.

Byla tu tehdy kavárna, ve které čítávali noviny Josef Kajetán Tyl, František Čelakovský či Franta Šumavský. Byla to Šochova kavárna, do které chodili číst nejen slavní literáti, ale i studenti a divadelníci. Až několik desítek let potom se stala z kavárny slavná pivnice, kde se čepuje onen výborný zlatavý mok. Jak rádi sem chodívali diskutovat Jan Werich s Bohouškem Záhorským, či Zdeněk Štěpánek nebo Václav Bednář. Nejznámější osobností samozřejmě byl spisovatel Bohumil Hrabal. Jeho ještě dnes žijící vrstevník Vladimír Páral ho tehdy nazval "arcibiskupem českého piva". Byl to právě on, Bohumil Hrabal, který znal do detailů historii tohoto domu a také tvrdíval, že v hospodě řeč narůstá a uvádí jazyk do pohybu. Však to je všechno pravda. Zákon v hospodě je, že každý tvoří společnost u stolu.

My jsme byli taková akorát společnost, bylo nás deset. Všichni jsme pili Plzeňku, která zde stojí 40 Kč. Zlatavý mok, který tolik chutná a ke kterému jsme si dali výborný pivní sýr. Sýr nemá chybu, protože je perfektně klimatizován a pravidelnými dodávkami je stále čerstvý, a proto jde tolik na odbyt.

Když přišel číšník Bohouš a chtěl kasírovat, ani se nám nechtělo odejít, bylo tam příjemně, cinkot pullitrů a většina lidí se smála. Byla to pohoda nedělního odpoledne, báječně stráveného s našimi přáteli. Zajděte si na jedno, protože se uvolníte a určitě jen to jedno nevypijete, dáte si třeba dvě i tři a bude vám fajn.