Rod Homo (člověk) je podle nejnovějších poznatků zhruba o 400 000 let starší, než se vědci dosud domnívali. Možná žili už před 2,8 milionu let, tvrdí mezinárodní vědecký tým v magazínu Science. Naznačuje to prý kosterní pozůstatek nalezený v roce 2013 v Etiopii. 

Paleontologové v africké zemi našli polovinu levé spodní čelisti s pěti zuby. Z tvaru čelisti a zubů se dá údajně usuzovat, že už jde o zástupce rodu Homo a nikoli o předchůdce člověka z vyhynulého rodu Australopithecus, jehož nejznámějším zástupcem je 3,2 milionu let stará fosilie zvaná Lucy, nalezená v roce 1974 rovněž v Etiopii. 

„Nový nález je dalším potvrzením evoluce,“ vysvětlil Faysal Bibi, který se podílel na vyhodnocení získaných informací v berlínském Přírodovědném muzeu. Lidské rysy se údajně vyskytovaly dříve, než se dosud předpokládalo. Zatím ale ve "skládačce" některé informace chybí. „Víme teď o něco víc, ale ještě ne celý příběh,“ dodal Bibi. 

V časovém rozmezí před 2,5 až třemi miliony let, z něhož téměř neexistují nálezy, pravděpodobně existovaly rané linie rodu Homo. Dnešní moderní člověk Homo sapiens, který existuje zhruba 200 000 let, je jediným dosud existujícím zástupcem rodu. 

Vědci ještě nevědí, jak vypadal raný člověk, jehož čelist nyní prozkoumali. Jisté ale je, že stejně jako Lucy už chodil vzpřímeně. Žil mezi lesními porosty v době, kdy existovali také antilopy, prehistoričtí sloni, hroši, krokodýli a ryby. Není ale jisté, zda byl raný člověk lovcem a živil se masem či zda si stavěl příbytky a dokázal rozdělávat oheň. Nejstarší pracovní nástroje, které známe, jsou staré 2,6 milionu let. 

Dnešní Etiopie je díky svým četným fosilním nálezům považována za kolébku lidstva. „Nyní objevený nález v lokalitě Ledi Geraru v oblasti Afra by mohl patřit například předkovi druhu Homo habilis (člověk zručný),“ domnívá se Fred Spoor z Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku. 

Podobu člověka zručného už vědci dokázali rekonstruovat s pomocí 1,8 milionu let starých fosilií z Tanzanie. Kromě velikosti mozku je přitom určující právě podoba spodní čelisti. „Komplexní statistické analýzy ukazují tvarové rozdíly mezi spodními čelistmi různých druhů raných lidí. Ty jsou někdy tak velké, jako rozdíly mezi šimpanzy a dnes žijícími lidmi,“ uvedl další vědec z Institutu Maxe Plancka Philipp Gunz. Podle lipských vědců je proto štěstí, že v Etiopii se našla právě spodní čelist.