Císař Svaté říše římské, český a uherský král Josef II. se do dějin podunajského soustátí zapsal jako málokterý jiný panovník. Během své vlády vydal tisíce výnosů, kterými mimo jiné umožnil svobodu myšlení a náboženského vyznání, zrušil nevolnictví a omezil cenzuru. Nejstarší syn Marie Terezie a Františka I. Lotrinského, od jehož úmrtí uplynulo 20. února 225 let, zlepšil život prostého lidu, omezil moc katolické církve a nepřímo zavdal podnět k českému národnímu obrození.

Josef II. se narodil 13. března 1741 ve Vídni. Po smrti otce v roce 1765 se stal římskoněmeckým císařem a po smrti matky v roce 1780 králem českým a uherským a arcivévodou rakouským. V rámci snah o centralizaci říše chtěl prosadit jako jednotící jazyk němčinu, čímž zavdal impulz ke zrodu národního obrození, jež mělo v jeho osvícenském režimu ideální podmínky - mimo jiné začaly vycházet české noviny a rozmach zaznamenalo české divadlo. Řadou nařízení si Josef II. proti sobě popudil katolickou církev, například zrušil kláštery, které nevykazovaly společensky prospěšnou činnost, a zřízením generálních seminářů převzal stát výchovu kněžích.